středa 20. dubna 2016


Porod do vody  Dubajské porodnici Al Zahra má zelenou

Magická vana v dubajské porodnici pro porod do vody má podobu průzračně modré  lákající tůňky.


Mám porod do vody jako porodní asistentka ráda.

Bezpečnost porodu do vody pro ženu a dítě jsem teoreticky obhájila v závěrečné diplomové práci na Caledonian Glasgow University, prakticky při řadě porodů ve Vrchlabské porodnici a jinde.

Je vidět že v zemi neomezených pohádkových možností chtějí ženám vytvořit prostředí umožňující a podporující fyziologický proces porodu.


Přeji i českým ženám, aby prostředí modré vodní hladiny, kde se přivítají se svým dítětem bylo jednou z možností, které si pro svuj porod vyberou.


Milena Dvořáková, Porodní asistentka

How Al Zahra Hospital Introduced Water Birth to Dubai Tamara Luzajic March 31, 2016 FeaturesEven though water birth is still making a debut in UAE, many…
CXM.WORLD

čtvrtek 14. dubna 2016

Midwives video Royal College of Midwives


                       


Píseň mé kolegyně Judy Cohen, porodní asistentky z Izraele s českými kořeny,  její maminka byla jednou z dětí zachráněných trasportním vlakem.

úterý 12. dubna 2016

sobota 20. února 2016

Porodní příběhy Petra


Milí přátelé,
na určitou dobu se stávám součastí porodních příběhů, zde máte možnost nakouknout pod pokličku života.Každý tvoříme svůj jedinečný příběh!
Upřímně děkuji Petře i její rodině za sepsání a  závěrečnou rodinnou fotografii.
Ostatní foto:  fotogalerie Milena








Z došlé pošty:

Dobrý den Mileno,

s velkou radostí Vám můžu oznámit, že dnes se mi konečně podařilo dokončit můj porodní příběh :-) S čistým svědomím můžu říci, že to  byl můj nejdelší a nejobtížnější porod, ale výsledek nakonec snad stojí za to. Psala jsem jej po částech, více než týden a bylo to překvapivě silné. Za dva týdny jedu na workshop Michaely Mrowetz "Léčba osobní děložní historie" a toto pro mě byla celkem dobrá příprava. Urovnala jsem si, kde mám ještě stále bolavá místa a na čem můžu zapracovat. Příběh můžete zveřejnit s plným jménem i s fotografií, kterou přikládám.

V mých příbězích máte nezastupitelnou roli - vnímám Vás především jako silnou ženu, která je oporou jiným ženám a za to Vám patří velký dík!

S pozdravem

Petra Chvátalová s rodinou






Mé porody

Je mi 12 let a maminka mi vypráví o tom, jak jsem přišla na svět: bílé nemocniční zdi, nepříjemný personál, bolest, odloučení, bezmoc. Začínám chápat, proč se ženy bojí porodu. Nebojím se bolesti, ale toho, že budu muset do nemocnice. Cizí lidé na mě budou sahat, budou mi brát mé dítě… Jako dvanáctiletá dospívající dívka prostě nemůžu pochopit, proč matka a dítě nemohou být spolu. Je přeci jasné, že když se mi narodí miminko, tak ho budu chtít hladit, chovat, objímat… Celé mé dospívání se zabývám otázkou, jestli je horší rodit, nebo jít na vojnu…
Je mi 16 a v časopise si čtu článek o domácím porodu. Vše dává smysl. Nemusím přemýšlet, proč ženy chtějí rodit doma – je mi to naprosto jasné.
Je mi 20  a začínám studovat porodní asistentství. Od začátku trošku vybočuji z řady – ptám se, proč se provádějí rutinní zásahy, zajímám se o alternativní postupy. Některým lékařům na praxi se to nelíbí. Za trest musím psát domácí úkol o tom, že nebudu drzá. Na škole se seznamuji se spolužačkou Petrou – je dula, doprovází k domácím porodům. Zajímá se o porod jako o přirozený proces.  Po několik dalších let je mojí velkou inspirací, studnicí vědomostí, oporou, nakonec i svědkyní na mé svatbě.
Je mi 23 let. Jsem poprvé těhotná. Těhotenství si užívám. Cítím se skvěle, zdravě jím, sportuji, medituji, těším se na porod. Ani nepřemýšlím o jiné možnosti, než o domácím porodu. Manželovi domácí porod připadá nebezpečný. Často se přeme, občas dojde i na slzy. Snažím se mu předkládat různé informace o domácích porodech. Nakonec ho beru k porodní asistentce, která má s domácími porody zkušenost. Trpělivě odpovídá na všechny manželovi dotazy. Z jejích odpovědí je znát jistota a zkušenosti. Čas ubíhá. Začínám se vzdávat myšlenky na domácí porod. Na závěrečném setkání kurzu předporodní přípravy se můj muž postaví a před dvaceti jinými lidmi prohlásí, že svoji ženu podpoří v jejím rozhodnutí rodit doma. Pláču. V duchu děkuji moudré porodní asistentce. 
Blíží se termín porodu. Dítě je stále otočeno koncem pánevním. „Jako prvorodička s koncem pánevním budete stejně rodit sekcí“, dozvídám se při jedné z návštěv u lékaře. „Jedeme do Vrchlabí“, reaguje na to můj muž. Tak tedy jedeme do Vrchlabí, do porodnice, která byla svého času vyhlášena svými přirozenými porody. Trávím zde krásný týden se svojí kamarádkou ze studií. Chodíme po horách a při našich túrách vtipkujeme o tom, že pupečník v případě potřeby podvážeme tkaničkou od bot. V sobotu přijíždí manžel, který se ale už v pondělí musí vrátit do práce. Ok, musím tedy porodit v neděli. V 6 hodit ráno mi odtéká plodová voda. Pomalu se vydáváme směrem k porodnici - já, můj muž a kamarádka Petra. Nic moc se neděje, jen občas mi ztvrdne břicho. Ukládají mě tedy na pokoj a já odpočívám. V duchu myslím na ženu, u jejíhož porodu jsem byla v rámci praxe. Přesto, že nás na škole učili, že porody koncem pánevním bývají dlouhé a rizikové, tato žena porodila velmi rychle. To by se mi tak líbilo… Břicho tvrdne více a častěji, ale stále je to velmi příjemné… potřebuji jít na stolici. Na záchodě se mi chce tlačit, tak párkrát zatlačím. Vracím se na pokoj. Přichází mě zkontrolovat porodní asistentka. Postavím se a je tu první kontrakce, kterou musím prodýchat. Asistentka mě vyšetřuje a najednou vidím, že znervózní. „Zašlá branka, už nevstávejte, musím zavolat pana primáře“, slyším říkat asistentku a začínám se usmívat. Mám radost, že vše jde tak rychle.





Najednou je kolem mě spousta lidí. Moc je nevnímám. Pořád se mnou něco dělají – napíchnout žílu, zvednout nohy, nasvítit… Nechci oxytocin. Nechci rodit na zádech. Nechci nástřih hráze. Nástřih si „uhádám“, z lehu mi lůžko pohotově zvedá manžel, oxytocinu se neubráním. Najednou je trapné ticho, uvědomím si, že kontrakce ustali, kolem mě stojí spousta lidí, kteří na mě koukají a čekají… Potom si sestra všimne, že mám ruku zohnutou tak, že mi oxytocin do žíly nekape. Napraví to tím, že mi ruku natáhne a zvýší rychlost kapání. Kontrakce se vracejí. Nejprve jsou příjemné, já se mezi nimi usmívám, cítím se jako ve snu. Najednou začínám cítit, že se vše ubírá nějakým špatným směrem. Ztrácím kontrolu nad svým tělem. Vnímám, že to, co se děje, není přirozené. Přichází velmi silná kontrakce a já se vědomě rozhoduji tlačit – snad proto, abych se zavděčila všem těm lidem, kteří tu stojí a koukají na mě a čekají… Tlačím se zatajeným dechem. Tlačím dlouho, velmi dlouho a najednou si uvědomuji, že omdlévám. Probudím se a nevím, co se děje – nevím, jestli jsem dítě už porodila, nebo ještě ne. „Co mám dělat, mám tlačit? Ptám se lékaře. „Vy už nedělejte nic“ dostává se mi odpovědi. Pochopím, že je porozené tělíčko a teď se ze mě lékařka pod vedením primáře snaží dostat hlavičku dítěte. Celé to sleduji, a působí to až komicky. Personál se mezi sebou baví, jako bych tam ani nebyla – radí se o tom, jak to dítě porodí… nakonec je dítě venku. Instinktivně natahuji ruce. Sestra, která dítě odnáší, si toho všimne a milosrdně mě nechá děťátko pohladit po zádech. Potom jej pokládá na stůl a ošetřuje jej. „Co se nám narodilo?“, ptám se. „Je to kluk, odpovídá mi kamarádka. Personám na mě nereaguje. Rozpláču se: „Dejte mi ho, chci ho mít u sebe“. „Ještě chvilku“, slyším odněkud. Nejdelší a nejbolestivější chvilka v mém životě. Konečně jsme spolu. Začínáme se poznávat, tulíme se spolu – celé 3 měsíce mám syna neustále v náručí. Tolik času jsme potřebovali, abychom dohnali těch prvních pár minut.


Je mi 26 let. Můj syn mi jednoho sobotního dopoledne oznamuje: "Maminko, máš v bříšku miminko a je to holčička Monička". Za několik dnů zjišťuji, že jsem podruhé těhotná. Těhotenství je náročnější, než to předešlé, přesto si jej užívám. Opět se setkávám s naší porodní asistentkou. Jelikož je od nás vzdálená 200 km, bavíme se i o možnosti, že nestihne přijet. 
Je neděle dopoledne. Začíná mi občas tvrdnout břicho. Odpoledne mám jít se sestrou a synkem plavat. Přemýšlím, že to přesunu na dopoledne - co kdyby se porod odpoledne rozjel? Venku začíná jaro a já mám velkou chuť vyrazit do přírody. Volám manželovi, aby přijel, že se chci jít projít. "Né, nerodím, jen chci jít na procházku", říkám mu do telefonu. V klidu oblékám sebe i synka, manžel přijíždí, jdeme do lesa. Stále mi občas ztvrdne břicho. Je to velmi příjemné. Napadne mě, že bych si mohla jen tak, z legrace, změřit časové intervaly. Prosím manžela, aby hlídal čas. Najednou vidím zděšení v jeho očích: "Máš to po pěti minutách, volalas asistentce?" Dochází mi, že už se asi opravdu něco děje a volám asistentku i kamarádku Petru. Pomalu jdeme k autu a jedeme domů. Po cestě mám jednu nepříjemnou kontrakci. Doma manžel začíná vařit polévku pro porodní asistentku a já se jdu osprchovat. Říkám si, že si dám sprchu a začnu si pomalu chystat "hnízdečko", ve kterém bych mohla rodit. Ve sprše přichází opravdu silná kontrakce. Musím si ulevit sténáním. Manžel na mě volá z kuchyně: "Nerodíš už?" "Nevím!", odpovídám já. Sahám si mezi nohy a nahmatám hlavičku. "Asi ano", volám zpátky do kuchyně. Manžel vypíná polévku a přichází právě včas, aby chytil dítě do svých rukou. V tom přichází do koupelny syn, který si celou dobu hrál naprosto v klidu v obýváku - jakoby věděl, že se děje něco neobvyklého. "Máš setřičku", říká mu manžel. "Jé, ta je špinavá! A už mi dáš to mlíko?", ptá se syn, kterého jsem přestala před pár měsíci kojit a slíbila mu, že až se miminko narodí, může se zase přijít napít mlíčka. Beru dceru do rukou, poprvé se jí dívám do očí a vidím v nich naprosto vše - oči má doširoka otevřené, je naprosto klidná a já vím, že ona ví... Potom se na mě usměje. Tak tohle je láska. Naprosté souznění duší. Od té chvíle jsme spolu stále na jedné vlně. Až dodnes. Navždy.
Přesouváme se do ložnice. Přijíždí kamarádka Petra, potom porodní asistentka. Vše jde úplně mimo mě. Jsem jen já a moje dítě. Celý svět je jakoby v mlze. Nepotřebuji nic vnímat, jen se věnovat dceři. Všude je zvláštní klid. Všichni našlapují po špičkách. Nikdo nechce rušit ten posvátný okamžik. Cítím se jako Bohyně. Znovu za mnou přichází syn. Beru ho k nám do postele. Jen tak mimochodem mě asistentka prohlédne a porodím placentu. A potom už jen odpočívám a jsem se svými dětmi.



Je mi 27 a jsem potřetí těhotná. Krátce před otěhotněním se dovídám, že maminka je nevyléčitelně nemocná. Během celého těhotenství se jejím zdravotním stavem trápím. Opět navštěvuji naši porodní asistentku. Téměř celou návštěvu řešíme můj psychický stav. Asistentka velmi dobře ví, že porod je především záležitostí psychiky. Pomáhá mi urovnat si myšlenky a stanovit si priority.
Když mám přibližně měsíc do vypočítaného termínu porodu, stav mojí maminky se hodně zhoršuje. Ptám se lékaře, zda se maminka dožije narození svého dalšího vnoučete. „Raději s tím moc nepočítejte“, zní jeho odpověď. Snažím se nějak dostat do pohody, naladit se na porod…. Moc mi to nejde. A najednou dostávám ten správný kopanec: „V psychickém stavu, v jakém právě jste, to nevidím na domácí porod“, říká mi moje porodní asistentka. „Tak to tedy ne! Domácí porod si vzít nenechám“, říkám si já a konečně se dávám „do pohody“.
Do vypočítaného termínu zbývají dva týdny. Budím se kolem třetí hodiny v noci a odtéká mi plodová voda. „Tak je to tady“, říkám si a znovu zažívám ten zvláštní pocit – vím, že již brzy budu držet naše další dítě v náručí. Těším se jako malá holka. V tom se vzbudí dcerka. Sedí na posteli, nepláče, nemluví, jen prostě sedí a čeká. Asi tuší, že dnes se stane něco velkého. Znovu si léhám a předstírám, že spím, abych ji uspala. Dcerka je takto vzhůru asi 3 hodiny. Nad ránem konečně usíná a já si jdu napustit vanu. Břicho jen lehce tvrdne, opět je to velmi příjemné. Čtu si časopis, který jsem si včera koupila, pojídám čokoládu, nechávám si nalít sklenku červeného vína, na které nakonec ale nemám chuť. Je mi strašně dobře. Připadá mi zvláštní, že ještě dnes bude naše dítě venku z břicha a já si tu tak klidně sedím ve vaně a čtu… Manžel nakoukne do koupelny a ptá se mě, jak často mám kontrakce. „Tak teď mám jednu…“ odpovídám naprosto klidně – nejsou to kontrakce, které jsem tolikrát viděla na své praxi v porodnici, kdy ženy křičí, dýchají, omdlévají…. „Tak teď mám další“, hlásím opět naprosto klidně z koupelny. V tom manžel vbíhá do koupelny a hodně rozrušeným hlasem mi říká: „Máš to po čtyřech minutách, když to takhle bylo minule, Monička byla do hodiny na světě!“ To mě upřímně rozesměje. Do hodiny? To těžko! Mezitím slyším, jak manžel z kuchyně telefonuje porodní asistentce a do telefonu jí popisuje cestu. Z hlasu poznávám, že je hodně rozrušený. Rozhodnu se vylézt z vany a jít ho uklidnit. Když se dostanu do vertikální polohy, začínám chápat, proč je manžel tak rozrušený – přichází první opravdu silná kontrakce. Přicházím do kuchyně a chci manželovi vysvětlit, že se ještě nic moc neděje, že může být klidný, když v tom přichází další silná kontrakce. Moc jsem ho nepřesvědčila. Zavírám za sebou dveře a říkám, aby mě nikdo nerušil. Opřu se o vanu, stojím se široce rozkročenýma nohama. Další kontrakce – přicházejí teď krásně jedna za druhou. Je mi jasné, že jediné, co teď musím udělat, aby se dítě mohlo narodit, je dřepnout si. Ještě jednu kontrakci sbírám odvahu a při další se vědomě rozhoduji: „Tak teď!“ Jdu do dřepu a mezi nohama se objevuje hlavička. Hned vzápětí vyklouzne i tělíčko a už když jej chytám do svých rukou, poznám pohmatu, že je to kluk. „Takže František“, říkám si v duchu a potom už je opět vše tak trochu „v mlze“. Přichází dcerka a kouká na mě a na dítě. V tom začne František plakat a Monička sebou trhne – takový projev asi od tak malého uzlíčku nečekala. Uklidňuji ji a objímám ji. Přichází manžel. Teď už klidný, že je vše v pořádku. Za chvíli přijíždí porodní asistentka. Opět vše probíhá naprosto v klidu. Všichni respektují tu zvláštní posvátnost těchto okamžiků. Přesouvám se do postele. Přichází i nejstarší syn a je trošku rozmrzelý z toho, že jsme mu včera neřekli, že se dnes miminko narodí. Snažím se mu vysvětlit, že to ještě včera nikdo nevěděl… Ležím v posteli se všemi dětmi a manžel nás obletuje… Asistentka jej ponouká, aby nás vyfotil. Já si ani neuvědomuji, co je na tom okamžiku tak zásadní. Dnes jsem moc ráda, že tuto fotku máme. Říkáme jí doma „reklama na domácí porod“. A opravdu – vyzařuje z ní něco nepopsatelného – láska, energie, klid, jedinečnost,… Potom už zase jen ležím a užívám si ten krásný klid, tu péči a lásku, kterou mě všichni zahrnují. Vlastně na domácích porodech mám asi ze všeho nejraději ten pocit „po“.



Je mi 32, jsem počtvrté těhotná. Hurá – těhotenství je velmi chtěné, očekávané,… Moc se mi tomu ještě nechce věřit – „Tak konečně jsem zase těhotná…“ Pomalu mi to začíná docházet. Dívám se do kalendáře a počítám si, že se miminko nejspíš narodí ve znamení blíženců… Druhý den ráno jdu na záchod a při utírání vidím na papíru krev. „Jen klid, to nemusí nic znamenat“, říkám si v duchu, ale moc se mi nedaří se uklidnit. Odvážím děti do školky, a když odcházím směrem k autu, cítím, že krve teče docela hodně. Do očí se mi derou slzy. Několik následujících dní si připadám jako na houpačce. Neustále se sleduji a snažím se situaci vyhodnotit. Když špiním jen málo, raduji se, že to bude v pořádku, když je krvácení silnější ztrácím naději. Nechci jít k lékaři – chci se vyhnout všem těm vyšetřením, zákrokům, nátlaku… Po několika dnech mi dochází, že jsem psychicky na dně – prostě nezvládám jen tak v klidu čekat, jak se situace vyvine. Možná proto, že po tomto těhotenství jsem toužila už celkem dlouho, možná prostě jen proto, že jsem netrpělivá. Nejvíce mi vadí, že nevím, jestli se mám radovat, že jsem těhotná, nebo být smutná, že těhotenství není v pořádku. 
Opakované odběry hcg ukazují, že se těhotenství pravděpodobně nevyvíjí tak, jak má. Paradoxně cítím úlevu – konečně vím, na čem jsem. Gynekoložka se mě ptá, zda chci situaci řešit tak, je u nás zvykem – tedy revizí, nebo chci počkat na samovolný potrat. Vážím si jejího přístupu, protože jsem předpokládala, že se s ní budu muset dohadovat o tom, že revize pro mě nepřipadá v úvahu. Domlouváme se tedy, že za ní přijdu za týden na kontrolu.  Odcházím domů a v hlavě si rovnám myšlenky. Kupodivu necítím smutek, spíše naopak – mám radost z toho, že se mi podařilo otěhotnět a děkuji svému tělu, že je tak moudré, že ukončilo těhotenství, které by pravděpodobně tak jako tak skončilo. Večer začínám přemýšlet, jak takový potrat doma asi probíhá. Gynekoložka mi jej popsala jako silnou menstruaci. Hledám informace na internetu. O domácích porodech je zde už celkem dost informací, ale domácí potraty, zdá se, jsou stále tabu. Nakonec přeci jen nějaké příběhy a zkušenosti žen najdu.
Za týden jdu na kontrolu. Lékařka je trochu nervózní z toho, že děloha není stále prázdná, ale já už vím, že některé ženy čekají na přirozený potrat i několik týdnů, proto jsem klidná. Domlouváme se tedy, že opět zkontrolujeme hgc a já se ozvu, až se něco začne dít.
Druhý den mi zvoní telefon – volá mi moje gynekoložka. Mám prý najednou zvýšenou hladinu hcg, což může značit spoustu různých komplikací – jednou z nich může být například vícečetné těhotenství, mimoděložní těhotenství nebo choriokarcinom (zhoubný nádor). Lékařka mě důrazně nabádá k tomu, abych si zašla do nejbližší porodnice a nechala si udělat kontrolní ultrazvuk k vyloučení mimoděložního těhotenství. Ona prý od tohoto okamžiku „dává ruce od mého případu pryč.“ Jsem trochu bezradná. Volám manželovi, popisuji mu situaci. Cítím, že má o mě strach. Slibuji tedy, že do nemocnice zajdu. Když vcházím do ordinace, mám jasnou představu o tom, co chci a co ne. Popisuji lékaři svoji situaci, ale zdá se, že mě moc nevnímá. Důležité je pro něho to, co má napsáno na papíře od mé gynekoložky. „No, takže je to zmlklé těhotenství, zítra ráno přijďte nalačno, uděláme Vám revizi.“ „Já bych ale ráda ještě počkala, teď na revizi nechci“. „Tak podívejte se, tady není na co čekat – těhotenství je evidentně zmlklé a pokud neuděláme revizi teď, přijdete za dva týdny stejně a ještě nás budete prosit, abychom Vám tu revizi udělali. Ta placenta je prostě už moc velká, to se samo neodloučí, vroste Vám to do dělohy a potom skončíte se zánětem, neplodná,…“, dál už jeho slova nevnímám a lituji, že jsem do nemocnice vůbec šla. Vycházím z ordinace, kde mě okamžitě popadne sestra, odebírá mi několik zkumavek krve a do ruky mi strká velký štos papírů. Začíná na mě chrlit: „Toto vyplňte na první straně, tady jen tu hlavičku, tady to podepište, tohle si přečtěte, tady vyplňte rodné číslo. Zítra se tu hlaste v 7:00!“
Doslova vybíhám z nemocnice a vím, že tady mě už nikdo nikdy neuvidí. Volám své porodní asistentce. Popisuji ji svoji situaci a ptám se, co dělat. Odpovídá mi otázkou“Petro, co chcete VY?“ Moje odpověď je jasná: „Chci zůstat doma!“ „Pak tedy zůstaňte doma“. Nakonec mi vypráví příběh jedné své klientky, která potratila doma. Vše zvládla a nakonec k ní asistentka jela k dalšímu domácímu porodu. To mi dodává odvahu a hlavně klid.
Dva dny na to mě začíná intenzivně pobolívat v podbřišku a špinění přechází v krvácení. Raduji se, že se věci konečně dávají do pohybu. Cítím se hodně unavená, tak si jdu po obědě lehnout. Ležím celé odpoledne, jsem slabá jako moucha. Večer uložím děti a najednou cítím zvláštní příval energie. Chci se jít projít. Chodím přírodou a cítím, jak moje tělo pracuje. Mnohem více než silnou menstruaci mi to připomíná porod – zřetelně cítím kontrakce, několikrát cítím nucení na tlačení a tak tlačím. Najednou se zastavím uprostřed polí. Zvláštní pocit. Pláču a loučím se s miminkem. V duchu mu říkám, že až bude chtít, může se k nám vrátit. Potom mi to vše dojde: tohle celé není o mě. Potrat není žádný trest. Já jsem neudělala nic špatně. Je to DÍTĚ, které se rozhodlo k nám přijít a teď zase z nějakého důvodu musí zpět. Já jsem tu vlastně jen pozorovatel a můžu jen s pokorou přijímat věci tak, jak jsou. Není mi dáno do nich zasahovat. S tímto pocitem se vracím domů. Jdu na záchod. Zatlačím a cítím, že ze mě něco vychází. Do papíru zachytávám plodové vejce. Chvilku jej držím v rukou, prohlížím si jej. Potom se oblékám a jdu jej zakopat na zahradu pod starý ořech.









Najednou se cítím velmi silná a vyrovnaná. Jsem na sebe hrdá, že jsem se nenechala semlít systémem a nešla do nemocnice. Díky tomu jsem měla dostatek času na to, abych si mohla urovnat své myšlenky. Díky tomu jsem se také mohla důstojně s dítětem rozloučit. A díky tomu také dnes můžu říct, že domácí potrat pro mě byl velmi posilujícím zážitkem, který, stejně jako porody, patří do mé reprodukční historie.

Já jsem Petra
Já jsem Milena

středa 30. září 2015

Informace o kojení ČR

Kojení je prní výživa dítěte
Kojení je vyplavení důležitách hormonů
Kojení a pohled z očí do očí je obrovské napojení matky a dítěte

Zdravá žena by měla být podporována okolím rodiny  i zdravotníky v kojení svého dítěte

Novorozenec pije velmi slastně hned po porodu Typ labužník, pokud k tomu má podmínky, z mých zkušeností i půl hodiny rovnou po porodu- má žízeň i hlad po proběhlém porodu, potřebuje občerstvit, stejně jako maminka.

Jak dlouho kojit
Ideální do 6 měsíců bez příkrmů, do 12 měsíců mezi dalším jidlem, mezi 1-2 rokem ranní a večerní kojení
Je to nejlepší vklad do života!
Podporujme, ženy, v této etapě života!



Vzhledem k  lonskému
odjezdu na EIP  do Dubaje a prezentací České republiky o tom jak si vedeme s kojením , jsem odeslala pár otázek Českému statistickému úřadu.
Odpovědi následují:


Dobrý den,

níže přikládám odpovědi na jednotlivé otázky. Bohužel, nemáme k dispozici všechna data, která potřebujete. Ve věci kojení si Vás dovoluji odkázat zejména na stránky Národní laktační ligy (http://www.kojeni.cz/), které každoročně poskytujeme všechna dostupná data o této problematice.


1)Kolik pediatrů je přibližně v České republice?
V ČR  pracovalo k 31.12.2013 lékařů

obor
Počet lékařů
přepočtené počty
fyzické osoby s hlavním oborem činnosti
ambulantní péče
lůžková péče
celkem
Pediatrie          
242,25
816,49
1 058,74
1 085
Dorostové          
2,62
0,00
2,62
4
PL - děti, dorost  
2 110,75
0,00
2 110,75
2 042


2) Kolik dětí se narodilo v roce 2013 ?
V České republice se v roce 2013 narodilo celkem 107 117 dětí, z toho 106 751 se narodilo živě. Tyto počty vychází z oficiálních údajů Českého statistického úřadu.

3) Jaké procento  matek začalo  kojení do jedné hodiny po porodu  v roce 2013?
Tyto informace Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR neeviduje.

4) Jaké procento matek výlučně kojilo po dobu  6 měsíců jako procento nových matek v roce 2013?
Úplně nerozumím tomuto dotazu. Po propuštění rodičky a novorozence z porodnice, příp. neonatologického či jiného pracoviště, evidujeme pouze celkové počty dětí do 1 roku života podle délky kojení bez bližší identifikace matek.
Po dobu 6 měsíců bylo výlučně kojeno 15,3 % dětí (16 796 dětí) z celkového počtu 109 646 dětí, které byly v roce 2013 na roční prohlídce u praktického lékaře pro děti a dorost. Celkem bylo kojeno po dobu 6 měsíců (výlučně i s příkrmem) 25,1 % dětí (27 524 dětí). Tyto počty vychází z údajů ročních výkazů o činnosti poskytovatele zdravotních služeb, obor praktický lékař pro děti a dorost.

5) Kolik  nemocnic  je  registrováno  jako přátelské dětem?Baby friendly hospital?
Laktační liga v současné době eviduje 63 Baby friendly hospital, viz.http://www.kojeni.cz/bfi.php

6) Kolik je registrováno laktačních konzultantů v naší zemi?
Aktuální počet a seznam všech laktačních poradců také naleznete na stránce Laktační ligy, viz.http://www.kojeni.cz/poradci.php


S pozdravem,

Mgr. Jitka Jírová
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR
Palackého nám. 4, 128 01 Praha 2
tel.: 22497 2832
email: Jitka.Jirova@uzis.cz
www.uzis.cz

středa 6. května 2015

DĚTI A MEDIA



Milena Dvořáková, porodní asistentka
Záznam z přednášky prof.PROF. DIMITRI CHRISTAKOVISE  na celosvětové pediatrické konferenci
EIP  DUBAI 2014 – Children and Media




EIP DUBAI 2014
Excellence in Pediatrics


Media jsou všude kolem nás.
Jak určit,  která a jak jsou vhodná pro naše děti?
Je potřeba si uvědomit, že při sledování mediií je dítě v riziku, někdy ve velkém.
Medium většinou / zvlášt dětem do 6let/ poskytuje rodič.
I-pod, chytrý telefon, TV,CD, videohry.

Pokud chceme děti podpořit ve zdraví je dobré si všímat následujícího:

Slouží medium např.TV jako učitel? Jako výborný učitel?
Kanál, který  dítě sleduje, vyučuje ho k prospěšnému?
Na co se  dítě dívá?
Vidí dobro,  přírodu  nebo naopak  násilí ve filmu?

Při sledování filmu se zapojuje v mozku  prefrontální kortex!Dítě vytváří nervové synapsy závislé na prvotních zážitcích tedy i mediálních!!!!

Medium by mělo být:
Posilující, moudře informující, vyučující
Použito jako nástroj ne jako „berlička“

Po použití media se dítě cítí dobře a bez pocitu viny 

10 nástrah/ zkusme změnit/
  • Bezduché dívání – je nutno  stanovit čas dítěti, kdy a za jakých okolností media použije.
TV v ložnici o samotě není vhodným předspánkovým rituálem, kniha je vhodnější 
  • Špatný výběr filmu apod.
  • Chybějící výchovný moment -výklad příběhu proč, co se stalo, vysvětlit atd....
  • Ponechaní dítětě samotného při dívání na TV
  • Dívání se na násilí
  • Přiliš mnoho – kvantita
  • Večeře, oběd před obrazovkou
  • Podcěnování vlivu reklamy
  • Pocit viny při a po  použití media – rodič zdůrazňující problém při užítí media, jež  sám umožnil.

Je veliký rozdíl a je  také vědecky prokázáno,že malé dítě jinak dýchá při poslechu Mozarta a jinak  při poslechu Stravinského hudby. Položme si otázku :jak chceme, aby se život našeho dítěte vyvíjel????Bude se částečně vyvíjet dle toho na  co se dívá a jak se při tom cítí!!!
Vyzkoušejte sami na sobě, jak se sami cítíte. Buďte opatrní a vědomě a hravě  používejte media spolu s dětmi!







Záznam z přednášky
PROF. DIMITRI CHRISTAKOVISE na celosvětové pediatrické konferenci 

EIP  DUBAI 2014 – Children and Media

pátek 9. ledna 2015

Proč NEJEN cvičit v těhotenství




PROČ CVIČIT  Nejen  V TĚH0TENSTVÍ 








K pochopení proč cvičit v těhotenství Vás blíže seznámím se zvýšenými nároky na organismus v těhotenství, s těhotenskými změnami a významem vlastní přípravy na porod.

Nádech a výdech – začínáme pranajámou dýchání.

Vyvíjející se miminko potřebuje kyslík a výživu.
Výživa a kyslík je předávána skrze krevní systém matky nejprve skrze žloutkový váček, poté skrze placentu – koláč plodový.
Z krve plodu se zase převádí kysličník uhličitý a odpadové látky do mateřské krve.

Matka obstarává přívod živin i odvod toxinů za své miminko ve svém těle.

To znamená, že její orgány dýchacího systému,( plíce), které mají za úkol obstarávat přívod kyslíku a odvod kysličníku uhličitého a orgány vylučovacího systému( játra, ledviny, střeva),které zpracovávají přijaté živiny a vylučují odpadové látky, jsou více zatíženy.Více je i zatížen nervový systém, který veškerou činnost řídí.

Těhotenství klade na ženu zvýšené nároky a proto je základem zdravého těhotenství zdravá žena.

Dobrou zprávou je, že tělo ženy je na to zařízeno.

V těhotenství žena potřebuje:

  • zdravou výživu
  • dostatečný přísun vody
  • fyzické cvičen
  • mentální přípravu- jak zvládnu těhotenství, porod, po porodu, kojení
  • lásku a podporu muže, s kterým čeká dítě


Předpokladem funkčního zdravého organismu během těhotenství je správná životospráva a její součástí kromě zdravé výživy a psychické pohody je fyzický pohyb.
Dokud byl člověk na nižším stupni vývoje, řídil se instinkty, smysly a pudy. Ty ho bezpečně vedly ke správnému počínání. Dnešní civilizační život, který  tzv.usnadňuje žití  je na jednu stranu pohodlný, ale bohužel, pokud nezařadíme pravidelný pohyb na první místo, též vedoucí k nemocem.
Člověk ztratil pudy a nahradil je rozumem?
Primitivní člověk musel při shánění potravy vynaložit mnoho dovednosti,mrštnosti a síly.
Krátce řečeno musel být fyzicky zdatný. Jestliže nebyl- tak zahynul.
Civilizace nám dala tzv.vymoženosti, pohodlnosti vedoucí ke spokojenosti- avšak spíše k lenosti.
Člověk přestal jíst syrovou a přírodní stravu, začal jídlo vařit a přestal šplhat po stromech- zhotovil si žebřík a přestal chodit - začal jezdit autem. Avšak  zjistilo se , že toto nevede ku prospěchu lidské bytosti.
A tak člověk začal  namáhat mozek a bádat, aby určil, kde a kdy je třeba civilizační vymoženosti brzdit a nahrazovat něčím jiným, aby ho civilizace nezahubila.
Musel nalézt prostředky, jimž by zlepšoval své zdraví, svou zdatnost ba i životní prostředí.

Jedním z klíčů zdravého těla a i  těhotenství je bikramyoga.

Cílem se stává člověk zdravý, zdatný a výkonný do konce svého putování na planetě Zemi.


S Ivankou Jirešovou na představení bikramyogy Šampionát 2014


Porod je fyzický výkon, která je hormonálně řízen matkou a dítětem během společného porodního procesu.

Je dobré se na to nachystat.

  • Psychicky
  • Fyzicky
  • Sociálně

Těhotenství je životní změna.

Normální porod je zdravý proces a tudíž zdravá a elegantní záležitost pro ženu.

Takže: cvičte bikramyogu- ideálně před otěhotněním.Bikramyoga je propojení těla a mysli.
Pohybujte se na čerstvém vzduchu – budete totiž se svým budoucím dítětem chodit na procházky 2x denně – připravte se na to.

Zdravě se stravujte.
Pijte hodně vody, ovocné a zeleninové šťávy.

ZMĚNY V TĚHOTENSTVÍ A PROČ CVIČIT

Čeho si všimnene nejvíce je, že se nám bude zvětšovat bříško a také prsa.

Nabereme pravděpodobně nějaké kilo.
Co to způsobí:
Budeme si připadat nemotornější a něco nás může bolet, většinou záda nebo nohy.

Zvětšující se děloha mění celkovou statiku těla.Na konci těhotenství je v děloze miminko s plodovou vodou – to představuje nejméně 5 kg( někdy více) a těchto 5 kg je uloženo vepředu v břiše.Aby byla zachována rovnováha, musí se páteř zaklonit tj.zvětší se prohnutí bederní části páteře.Může to způsobit bolesti v páteři – pokud není trénovaná. Bikramyoga posiluje a regeneruje především celý páteřní systém včetně svalů zádových a břišních.
Vzhledem k tomu, že se cvičí ve 42 stupních tepla nehrozí zde poškození či natržení svalů, vazů či úponů.
Tato teplota naopak vhodně připravuje nejen svaly ,ale děložní vazy a svaly pánevní k hladkému průběhu porodu.

Celkový přírustek váhy znamená větší zatížení dolních končetin a klenby nožní.
Těhotné ženy mohou mít ploché nohy, způsobené prosáknutím vazů v těhotenství anebo již ploché nohy měly. Toto způsobuje bolesti nohou, nepružnost chodidla,bolest hlavy z otřesů při chůzi.
Nohy jsou důležité, nesou nás životem i těhotenstvím, potřebujeme pevné a zdravé nohy i chodidla.
Lock the knee!Kdo cvičí již tento povel zná, kdo zatím ne, tak zjistí o čem to je.


Jak podpoříme chodidla a nohy:
cvičením asán posilující svaly a vazy
obuví pohodlnou na nízkém klínku
masáží plosky chodidel-ideálně masíruje manžel nebo partner(nosíte jeho dítě)

Dolní končetiny – nohy a také oblast malé pánve mají zvláště v druhé polovině těhotenství ztížený odtok krve vlivem naléhajícího miminka na cévy v malé pánvi. Ženy si stěžují na křečové žíly nebo na hemerrhoidy.Obojí působí potíže a může vést k zánětům.
Zlepšením krevního oběhu v dolní části těla můžeme vzniku křečových žil zabránit.
Prevence:
cvičení asán
výživa
odpočinek s nohami podloženými

Břiško se zvětšuje, svaly břišní i stěna se napínají.Záleží na jejich pevnosti a pružnosti.
K porodu je dobré mít zdravé břišní svaly a svaly pánevního dna.Tyto ženy mohou rodit zcela přirozeně a bez episiotomie – nástřih hráze.


Břišní svaly a svaly pánevního dna se nejlépe posilují bikramyogou!!!
Prevence:
cvičení asán
břišní dýchání
masáž olejem
výživa

Změna prostoru, jiný tlak na orgány v břiše, které zaujímá nyní vaše miminko, má také vliv na Vaše střeva a moč.měchýř, které jsou miminkem jinak utlačovány.

Pohyb a úprava výživy jsou prostředky, které přispějí k úpravě chodu celého Vašeho těla a  ke zdárnému průběhu celého těhotenství.

Vaše dítě v bříšku s Vámi bude rádo cvičit.Utváříte spolu citový vztah, který bude trvat celý život.
Vy masírujete během cvičení miminko a miminko masíruje vaše orgány- to probíhá během celých 24 hodin, ale během cvičení intenzivněji.Přímý dotek skrze pohyby dítěte a cvičení je to, co vyvolává u dítěte hřejivý pocit jistoty, uklidňuje je a příspívá k nerušenému vývoji jeho nervové soustavy a tím i k rozvoji citových vlastností.

Přeji Vám mnoho radosti s Vaším miminkem a bikramyogou!.





Článek napsala bikramyoginka a porodní asistentka
Milena Dvořáková, BSc
www.milenedvorak.com

alfa-asistentky.blogspot.com
Další články:
Pitný režim
Koupele
Zdravá strava

pondělí 5. ledna 2015

Porodní příběh Viktor

VIKTOR 

Termín porodu je stanoven na čtvrtek 18. 4. Den předtím jdu na kontrolu do nemocnice, vše je v pořádku a prý už teď mám chodit každý druhý den. To sakra nechci, snad se mi tedy podaří porodit co nejdřív.
Cestou z porodnice se stavuji v práci a zjišťuji, že tam budu muset znovu ještě odpoledne. Tak to spojím s vyzvednutím Mikyho z gymnastiky. Celé odpoledne chodím na velkou, když jdu i na záchodech na stadionu, už tuším, že se to brzy semele. 
Chození na velkou pokračuje celý večer, do toho mám občas stah. Jsem tedy pěkně nervózní, jak na jehlách. Už aby děti zalehly, vůbec s nimi nedokážu mluvit a s Milanem taky ne. Nic mu o známkách blížícího se porodu neříkám, aby aspoň on byl v klidu. Pokouším se dovolat Mileně, ale ta má hlasovou schránku. Sakra! Milan mi mimochodem oznamuje, že není žádná teplá voda, děti ji vyplácaly. Dvakrát sakra, jak to, vždyť jsem říkala, že kolem termínu porodu musím stále mít dost teplé vody? Milan na to prý ZAPOMNĚL a bojler dal na minimum, zdálo se mu, že je teplé vody MOC. Tak prý PARDON. Zuřím, to nám to pěkně začíná. 
Konečně jdou děti spát a Milan na comp. Dovolala jsem se Mileně, říká mi, že se ještě asi budu muset vyspat, že to možná přijde nad ránem. Jsem klidnější, že se mi s ní podařilo navázat spojení. Jsem v kuchyni, připravuji si, co mi ještě schází - hrnec s gumou na pupečník, žehlím také v předklonu nad gaučem spoustu plen, až mě z toho bolí záda. Jdu si lehnout, nemohu spát, břicho pracuje, ale ještě to není ono. V noci se nakonec "nic nestane", ale spala jsem málo, tak 3 - 4 hodiny. 
Ráno oznamuji Milanovi, že to bude asi dnes. Vypuzovací síly jsou stále v provozu, takže já stále dost často na záchodě. Odchází zátka. Jdu si ještě lehnout, musím si po té noci a před porodem odpočinout. Informuji Milenu a domlouváme se, že až se to rozjede, zavolám. Cítím se nervózně - bude to tortura? Nebo tentokrát ne?
Den je zvláštní svou nabitostí - Míša z práce mi volá, že dnes proběhne stěhování kredence - odpoledne by s ním k nám přijeli (to odmítám), Miky má třídní schůzky (Milan se z nich omlouvá), Milan je domluvený s hasiči na stěhování čehosi, co u nás dlouhodobě skladují ve stodole (to ruší) a pro Mikyho se stavuje Pepík, ale Milan ho posílá pryč, že dnes ne. Zneklidňuje mě to trochu - co se to děje, podaří se mi dnes vůbec uhájit hrad domova s potřebným klidem a soukromím?
Teprve v půl čtvrté odpoledne usuzuji, že mám pravidelnější stahy, cca po 5 minutách. Domlouvám se s Milenou, že za půl hodiny vyrazí a jdu si dát vanu. Milan sedí na stoličce vedle mě, držím se ho za ruku, je mi tak smutno, jsem v tom sama a musím to zvládnout sama. Ať už přijde cokoli. Ve vaně však vše ustává, stahy po 10 min. Pak najednou Milena stojí ve dveřích koupelny a já jsem rozhodnutá vylézt ven. Sedíme v kuchyni, povídáme si, tedy spíš ona s Milanem, já nemám na konverzaci náladu. Děti koukají na DVD, dneska můžou všechno, hlavně, když mě nebudou rušit. Stará se o ně výhradně Milan. Domlouváme se, že se Milena půjde projít. Vyráží v šest a vrací se v sedm. V této době opět kontrakce zpravidelňují a sílí. Zvonek, přišla Markéta, prý mám podepsat asi 20 dokumentů, je třeba mít to připravené před inspekcemi kvality soc. služeb. Doprčic, no to už mě teda štve, ale chvatně podepisuji, zvládnu to mezi dvěma kontrakcemi. Po návratu Mileny to brzy nabírá slušné obrátky. Milan je s dětmi někde v druhé části domu, já jsem s Milenou v kuchyni. Při stahu mi vždy připlácne na záda termofor, to je dobré, pomáhá to proti křížovým bolestem. Mezi kontrakcemi hledím proskleným oknem v kuchyni na horizont, připadám si už pěkně mimo, je to stav klidu a stažení se do sebe, pocit, jako by člověk stál sám na vrcholu hory a pozoroval, jak jemný vítr hýbe vším, co je v krajině poddajné. A všude to ticho, jen zvuk větru na stéblech trávy. Slyším, že moje řeč je setřená jako řeč lidí pod vlivem drog. Hledám vhodnou polohu, nejdřív klečím, nakonec mám ale v kleku kolena daleko od sebe a zároveň skoro sedím na zemi, opírám se o gauč. Bolest není velká, stále to zvládám dobře. Pouze po jediném stahu ze mě samovolně vylétne "doprdele". Představuji si, jak se prcek tlačí dolů a snažím se mu v té cestě nebránit žádnou křečí. Stále si uvnitř udržet to uvolněné ANO, aby dítě mohlo projít. Celou dobu cítím tlak na konečník, mám ho možná podrážděný s předchozího vyprazdňování. Když jdu ale na záchod, nic už ze mě nevychází. Jsem rozhodnutá, že už tam znovu nepůjdu a říkám Mileně, že se možná po.... Nezdá se, že by jí to nějak vadilo, ale myslí si, že ne, že už opravdu není, co by ze mě mohlo vyjít, kromě dítěte. 

Vidím, že Milena dala ke kamnům nahřát pleny a ručníky, hm, tak to už asi jdeme do finále. O chvíli později cítím prasknutí plodové vody, mám z toho radost, už jsme asi skoro v cíli. A pak, dalším stahem, se dere ven hlava, Milena se mě snaží brzdit, prý pomalu a mám si vydechnout, ale zabrzdit to absolutně nejde, protože tělo vypuzuje Viktora samo, bez mého přičinění. Hlavička už je tedy venku, Milena říká, abych při dalším stahu zatlačila. Čekáme. Pak tedy zatlačím, ale mám pocit nějaké nepatřičnosti, toto jsem nikdy nedělala, jako bych do porodu vnášela něco, co tam být nemusí a asi ani nemá. A tak to znovu nechávám na hladkém svalstvu, které samo ohromnou silou dítě vypuzuje ven. Cítím, jak ven klouže ramínko a pak už celý zbytek nového člověka. Milena říká "vemte si ho" a já skoro křičím "ne, teď ne!", protože se potřebuji párkrát volně nadýchnout. Volá tedy Milana, ten ale neslyší, mají s dětmi puštěnou muziku a jsou za dvojími dveřmi. Už, už si ho vezmu, už jsem připravená. Pupečník okamžitě dotepává, Milena ho přestřihne a já rychle porodím placentu. Milan, který se mezi tím - nevím jak - objevil, jde zavolat děti, je něco po čtvrt na devět, když se shlukují kolem nového sourozence. Prohlížejí si ho se směsí zaraženosti, zvědavosti a nadšení. 





Porodní asistentka kompetence dle ICM


Kompetence porodních asistentek dle  ICM
Mezinárodní konfederace porodních asistentek


Porodní asistentky jsou nejvhodnější poskytovatelky  zdravotní péče pro  ženy během těhotenství, porodu a  v poporodním  období.

Porodní péče probíhá  ve spolupráci s ženami a je individuální, kontinuální, a ne autoritářská
V důsledku toho, porodní asistentky péči  aktivně prosazují  a chrání ženské zdraví  a podporují reprodukční práva žen také tím, že respektují  etické a kulturní rozmanitosti.

pátek 2. ledna 2015

První potravinová pomoc po porodu


První potravinová pomoc po porodu



Doporučuji si tyto recepty vyzkoušet,jsou od mé klientky Martiny, s kterou jsem absolvovala 4 těhotenství a porody.



4 hrsti ovesných vloček
1 hrst pohanky
1 - 2 hrsti rozinek
dále můžeme přidat následující ingredience podle chuti: slunečnicová, dýňová, sezamová apod. semínka, kokos, obilné klíčky, skořice
popř., chceme-li směs výživnější, přidat máslo, med ...
Všechny ingredience hodíme do rendlíku, zalijeme dostatečným množstvím vody (asi dva hrnky? - je možno doladit) a krátce povaříme (5 minut bohatě stačí -  v zásadě hlavně když to projde varem). Kýženým výsledkem je kašovitý obilný základ s tužšími kousky jednotlivých složek. Lze konzumovat teplé i vychladlé, osobně dávám přednost vychladlé variantě bez másla a medu. 
Je to ultrarychlé, ultrazdravé a bezpracné - mám vždy na lince připraveny příslušné pytlíky v pohotovosti ... Vždy, když chcete sáhnout po rohlíku, či chlebu se sýrem, naučte se přemluvit mozek.

Zprzněné ovesné sušenky

Jak název napovídá, původně šlo o recept na ovesné sušenky, který jsem si doma upravila směrem do zdravější a bezpracnější varianty.

100 g rostlinného oleje (dávám řepkový)
200 g celozrnné špaldové mouky nebo jiné zdravé mouky (popř. obyčejné polohrubé pšeničné)
2 vejce
160 g ovesných vloček
70 g cukr moučky
dále můžeme dosladit trochou melasy či medu
podle chuti a momentálního stavu spižírny přidáme různá semínka, ořechy, kokos, obilné klíčky, otruby, skořici

Vše smíchat, místo tvarování sušenek vše naplácáme na plech pokladený pečícím papírem a pečeme na 180 stupňů dozlatova. 

Tento recept je rovněž bleskový, zdravý a bezpracný a (alespoň u nás) vzniklý výrobek chutná celé rodině.




Freyberghovy dny v Českých Budějovicích - prenatální dítě

Co víme o prenatálním dítěti?


Kolik toho víme a jak k tomu přistupujeme jako zdravotníci, kteří se starají o těhotnou ženu?


V rámci propagace našich konferencí jsme se Zuzanou vypravili do Českých Budějovic.
Přijela pro mě na Tehovec a pokračovaly jsme na Benešov. Byl nádherný ,skoro tropický den 30 stupňů.
Za necelou hodinu a půl jsme na místě Jihočeské university.
Zaregistrujeme se a jdeme do přenáškové haly.

Přednáší právě pan profesor Freybergh o prenatálním dítěti.
Napsal o tom knihu: Prenatální dítě
Doporučuji přečíst.Poznání je tak osvobozující.

Již ve starých knížkách  píšou, že na ženu v těhotenství, by okolní lidé měli být milí, přátelští, vyvarovat jí stresů.
A celá přednáška o prenatálním dítěti a všechny ostatní to potvrzují.

Dítě je součástí matky, ono je jejím světem a ona je jeho světem-napořád.

Dítě v děloze matky slyší, vidí, má chuť, vnímá.Vše okolo něho jeho vývoj ovlivňuje a my bychom měli být nápomocni v této etapě.To jest i  odpovídající kvalitou  poskytované prenatální péče.
Žena od prvopočátku, kdy zjistí, že je těhotná, hovoří o dítěti, miminku, ne o embryu a plodu.
Součástí tohoto jedinečného procesu je i muž. Co muž cítí ke své ženě a dítěti ovliňuje jejich společný pocit jistoty a bezpečí.

V dnešní době se rozmáhá neochota nést za někoho odpovědnost a mít rodinu a  mít děti přestává být prioritní hodnotou.

Partnerství dvou lidí je však především ušlechtilý cit.

Kampak se nám poděla kvalita současného člověka v partnerských vztazích?Ovlinění mediálními názvy pro partnery-přítel, přítelkyně?
Rušení tradičních rituálů-zásnuby, svatba, křtiny?
Mamánci kontra ženy těhotné po třicítce?Přítelkyně s bonusem sexu a těhotenství?
Zvláštní, jak obě dvě strany si nechávájí tzv.otevřené dveře, normy nejsou žádné.

Co nám to ukazuje:

  • strach z odpovědnosti
  • pohodlnost
  • absence identifikačních vzorů
Děti kopírují své rodiče, jsou ovlivněni medii, časopisy, TV seriály,  trpí nedostatečnou zralostí a orientací v tom, jak žít spokojený život.A co to je spokojený život?
Pro ženu může být spokojeností těhotenství a mateřství.
Dítě je od početí komplexní bytost, životní kontinuum.Od začátku cítí, zda je přijaté nebo nepřijaté.
Od 2 měsíce prenatálního života do druhého roku, se vytváří 1,8 miliônů nervových synapsů.
Zde je vidět, jak důležitá je láska matky a otce.
Prenatální vazba je nejdůležitější kritickou fází pro vývoj mozku.Po porodu se objevuje prenatální paměť a nastupují dvě důležité věci při denní péči o dítě:
  • Režim
  • Rituály
  • Povídání
  • Dítě má vědět, co se bude během dne dít.
  • Má právo na : na fyzický kontakt,  na důslednost a stanovení hranic ve výchově, jasnost, srozumitelnost a mít pocit bezpečí.
Stále hledat cesty jako to jde a zlepšovat je!

Velkou úlohu zde může sehrát komunitní porodní asistentka, která bude mít stále větší roli jako jedinečná odbornice ve fyziologii těhotenství, porodu a šestinedělí.
Žádný jiný odborník není odborně kvalifikován  ve fyziologii  porodnictví, ošetřovatelství, neonatologii a péči o novorozence a kojení.
To znamená že poskytujeme, jako porodní asistentky  komplexní péči o ženu a dítě.

Je potřeba podotknout, že porodní asistentka  je autonomní poskytovatelkou péče pro ženu,dítě, rodinu.

Informovanost vede k porozumnění.
Občan má právo na informovanou volbu.



Článek lze sdílet s uvedením jména autorky a blogu.
Milena Dvořáková, BSc
porodní asistentka
http://alfa-asistentky.blogspot.cz/








Proč neočkovat dívky HPV vakcínou

Proč neočkovat HPV vakcínou?

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. - Jak přežít dobu jedovou? 3.díl

Máte dospívající dceru? Uvažuje o očkování pro rakovině děložního čípku? V čekárně Vašeho gynekologa na Vás ze všech stran koukají velké plakáty o nutnosti očkování a v ordinaci Vás gynekolog přesvědčuje o kvalitách a bezpečnosti HPV vakcíny?
Fakta:
- Vakcíny nebyly dostatečně testované na mladých děvčatech pod 15 let.
- Nákaza HPV se spojuje se sexuálním životem, proto se doporučuje očkovat dívky ještě před jeho zahájením. Co spíše informovat mladé dívky o důležitosti ochrany?
- Vznik karcinomu můžeme pozorovat až po 10, 15 i více letech. Takže tvrzení, pokud nenaočkujeme dospívající dívku, tak ji vystavujeme riziku smrti jsou zcela morbidní.  Naopak jeden z mnoha nežádoucích účinků očkování HPV vakcínou je právě úmrtí.
- Stále se ještě neví, za jak dlouho se protilátky v těle dívek vytvoří. Vakcíny, které jsou prodávány v ČR mají účinek na max.6-8 let. Co pak?
- V systému, kde mohou ženy sdělovat nežádoucí účinky HPV vakcíny, bylo v květnu 2013 nahlášeno více než 30 000 nežádoucích účinků, z toho bylo 126 úmrtí a asi 10 000 návštěv na pohotovosti. Do tohoto systému sděluje své problémy pouze 10% očkovaných. Odkaz naleznete zde: www.sukl.cz/hlaseni-pro-sukl
- Jedná se o celosvětový experiment, zda-li pomocí těchto typů vakcín bude možno zabránit onemocnění
„Je lépe slyšet podobná varovaní, než být v situaci matky, která říká: Kdybych to byla věděla, nikdy bych svoji dceru vakcínou HPV nenechala očkovat.“
E-book: Očkování-máme volbu? si můžete stáhnout ZDE.


pátek 17. října 2014

Výzkumy v porodní asistenci










Obstetricians and OB Family Practice Physicians Health Policy, Legislators, Regulators, and Ethicists Midwives Public Health, Research, and Education Consumers an...










Nick Rubashkin [mailto:nick_rubashkin@yahoo.com] 












Znova další krásná písnička o tom, co hledá každý z nás -  někdo to dokáže vyjádřit, někdo to skrývá a někdo se toho dožaduje různým způsobe...