sobota 30. května 2020

Rozbor systému péče
o zdravé těhotné a rodící ženy




Tento rozbor hodnotí pouze profesí PORODNÍ ASISTENCE. Lékařskou profesi vnímá jako MEZIOBOROVOU SPOLUPRÁCI. Nastiňuje mezinárodní situaci a současnou situaci porodnictví v ČR. 
Reaguje tak na vyhlášenou soutěž Magistrátu hlavního města Prahy. Stanoviskem rozboru je, že vyhlášená soutěž v aktuálně nastaveném postavení porodní asistence je neúčelná a nelogická. 
Mezinárodní situace 
Vytvořením optimálního systému péče o zdraví těhotných a rodících žen se zabývá dlouhodobě mnoho mezinárodních institucí, sněmů i konferencí, které definují optimální podmínky i poskytovatele péče viz dále. Z publikací níže je jasné, že primární osobou v péči o zdravou těhotnou a rodící ženu by měla být porodní asistentka.


Mnichovská deklarace 2000
www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0007/53854/E93016.pdf?ua=1



Celosvětový kongres ICM  Praha 2014
www.pastprojects.czech-in.cz/midwives2014.org/icm-prague-2014.htm





Publikace WHO založené na výsledcích rozsáhlého mezinárodního výzkumu:

Překlad obou dokumentů (nebo jejich části) je dostupný na stránkách MZČR
International Confederation of Midwives - position statements  
European Midwives AssociationStatement on Intrapartum Care 
Situace v České republice
Snahy o optimalizaci porodnické péče probíhají novodobě již od 90. let 20. století a to v následujícím duchu:
Zdravá těhotná a rodící žena patří do péče porodní asistentky.
Nemocná těhotná a rodící žena patří do péče lékaře.
Pokud porodní asistentka na základě svého vyšetření identifikuje v těhotenství nebo během porodu nepravidelnost či zdravotní problém předává ženu do rukou lékaře. Na základě konzultace s lékařem nebo po pominutí problému se žena navrací zpět do péče porodní asistentky. Během těhotenství a porodu mohou nastat situace, kdy bude žena zároveň v péči lékaře i porodní asistentky – mezioborová spolupráce. Po vyjasnění situace přechází žena buď do péče lékaře nebo se vrací do péče porodní asistentky.
Optimální poskytovatelkou péče pro zdravé těhotné a rodící ženy je porodní asistentka.


Porodní dům
Poskytuje optimální péči těhotným a rodícím ženám. Péči poskytují porodní asistentky, které využívají mezioborovou spolupráci.
Na příkladu Porodního domu U čápa, o.p.s. můžeme vidět snahu o optimalizaci péče v porodní asistenci v praxi. 

Aktuální podmínky pro činnost porodních domů v ČR
V roce 2012 vešla v platnost vyhláška 99/2012 Sb. o minimálním personálním vybavení zdravotnických zařízení (aktuální znění z 1.11.2017). V části B, bodu „2.11.2. Zdravotní péče, včetně vedení fyziologických porodů“ požaduje pod písmenem „c) gynekolog a porodník - fyzická přítomnost do 5 minut na pracovišti.
Dále požaduje:
„Při vedení porodu jsou na pracovišti přítomny vždy dvě porodní asistentky nebo jedna porodní asistentka a jedna dětská sestra, dětská sestra pro intenzivní péči nebo sestra pro intenzivní péči.
Pokud není zajištěno provedení porodu císařským řezem nebo operace směřující k ukončení porodu nejdéle do 15 minut od zjištění komplikace porodu ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, musí být péče dále zabezpečena podle požadavků bodu 15 části I přílohy č. 3 této vyhlášky a dále neonatologem.
Touto vyhláškou stát v podstatě ukončil možnost otevřít a provozovat samostatný porodní dům v jeho pravém slova smyslu, vedený pouze porodními asistentkami, které jsou mezinárodně uznávanými odbornicemi na poskytování péče a podporu zdraví těhotných a rodících žen. Nepřímo tak také stát vyžaduje zřízení malé porodnice i pro vedení fyziologických porodů.
Jakmile se do projektu porodního domu zapojí profesně lékař, je třeba respektovat také zákony a vyhlášky regulující výkon lékařské profese, tedy i potřebné personální, technické a materiální vybavení místa, kde by pracoval lékař porodník. Bez ohledu na účelnost a pouze pro uspokojení platných vyhlášek by to tedy znamenalo pro zajištění nepřetržitého provozu v porodním domě zaangažovat (nějakým způsobem zaměstnat) minimálně 5 gynekologů, 5 neonatologů a 5 anesteziologů – pro ně zajistit odpovídající odměnu za vykonanou práci.
Porodní domy ne, domácí porody ne
Optimalizace péče v porodní asistenci, jak ze zdravotního, tak právního hlediska, je opakovaně předmětem debat. Nejnověji například článek na epravo.cz Mgr. Jaroslava Macháčka Je poskytování zdravotních služeb při domácím porodu v České republice legální? Ten vyjadřuje pohled právníka na žádoucí změny v systému péče o zdravé těhotné a rodící ženy:
„Na závěr bych rád připomněl, že zcela jistě není záměrem jakékoliv rodičky ohrozit život a zdraví svého dítěte ani sebe samé. Naopak snaha o ochranu zdraví je často vede k tomu, že namísto „průmyslového“ prostředí, ve kterém zkrátka schopny porodit z psychologických důvodů nejsou, volí raději místo, kde spontánní fyziologický porod může plynout snáze. Z tohoto pohledu jim podle mého názoru svědčí i legitimní očekávání, že jim stát svým aktivním, nebo alespoň pasivním jednáním umožní čerpat zdravotní péči i v případě, kdy se svobodně rozhodnou porodit ve vlastním sociálním prostředí.“ (J. Macháček 2020, www.epravo.cz ).
V souladu se závěry, ke kterým dospěl Mgr. Macháček, jsou také doporučení výše zmíněných mezinárodních institucí. Citace ze závěrů Evaluační mise při jednáních o vstupu ČR do EU již z dubna roku 2002:
K doporučením patří:
Posílení porodní asistence jako autonomní profese
  • Vytvořit zákon, jenž by ustanovil komoru porodních asistentek
  • Zahájit povinnou registraci porodních asistentek (musí být ustavena ze zákona)
  • Zahájit a provádět výzkum v oblasti primární porodnické péče
  • Do vědecké rady MZČR jmenovat porodní asistentku
Vytvořit zákon o zdravotní péči, který by jasně definoval
  • Porodní asistentku jako autonomního poskytovatele péče
  • Fyziologické těhotenství, porod a šestinedělí
  • Smluvní vztahy mezi porodními asistentkami a zdravotními pojišťovnami
Soutěž o podobu porodního domu
(Vyhlašovatel: Magistrát hlavního města Prahy, březen 2020)
Zabývat se vytvořením koncepce samostatně působícího porodního domu s porodními asistentkami jako hlavními poskytovatelkami péče není při stávající „podpoře“ porodní asistence a stávajícím legislativním zabezpečení ani účelné, ani logické. Především by takto „vykonstruovaný“ porodní dům nemohl v praxi působit, protože by nedostal od krajských úřadů povolení k činnosti pro nedostatečné personální zajištění, a potažmo materiální a technické vybavení.
Celkovou situaci v ČR zvláště zhoršuje a komplikuje postoj některých krajských úřadů, které exemplárně pokutují samostatně působící porodní asistentky za samostatné poskytování registrované komunitní kontinuální porodnické péče, a to i v případě, že soudem nebylo shledáno žádné pochybení dané pokutované porodní asistentky.
Přechodné náhradní řešení
Od podzimu 2018 rozvíjí obecně prospěšná společnost Porodní dům u čápa projekt rodinných porodních pokojů podpory přirozeného porodu v porodnicích se zkráceným názvem PorodNICE 5P.
Na www.pdcap.cz lze nalézt odkaz na publikaci, kterou Porodní dům U čápa, o.p.s. vytvořila jako podkladový materiál pro semináře informující o daném projektu. Semináře proběhly na podzim 2019 ve velkém sále Magistrátu hl.m. Prahy a v Poslanecké sněmovně Parlamentu.
Výstup ze seminářů na Magistrátu hl.m. Prahy 27.9.2019 a výstup ze semináře v Poslanecké sněmovně 20.11.2019.
Projekt PorodNICE 5P
Název projektu byl vytvořen následovně:
„Porod“ = proces, při kterém přichází nová lidská bytost na svět.
„NICE“ - z angličtiny = vlídný, milý, vstřícný, hezký, sympatický. 
NICE Guidelines = doporučené postupy Národního institutu klinické excelence (National Institute for Clinical Excellence) ve Velké Británii. V současné době byl název instituce změněn na National Institute for Health and Care (Clinical) Excellence (Národní institut pro optimální zdravotní péči), avšak doporučení jsou stále dohledatelná na www.nice.org.uk.
5P jsou počáteční písmena slov: Pokoje podpory přirozeného porodu v porodnicích. 
Cíle projektu
Spojit výhody péče poskytované porodními asistentkami zdravým těhotným a rodícím ženám v domácím prostředí s výhodami porodu probíhajícím v porodnici.
Dále pak:
  1. Převést postupy používané a ověřené porodními asistentkami při zdravých přirozených porodech v domácím prostředí do porodnic.
  2. Rozšířit nabídku a zvýšit kvalitu péče nabízené porodnicemi.
  3. Odlehčit přetíženým porodnicím diferenciací péče a využitím plného pracovního potenciálu porodních asistentek.
  4. Umožnit rodičům bezpečnou možnost informovaného výběru způsobu porodnické péče.
  5. Posílení rodičovství a rodiny.
  6. Posílit profesi porodní asistence.

Co jsou rodinné porodní pokoje v porodnicích (RPPP)?
Jsou to porodní místnosti ve stávajících porodnicích upravené tak, aby připomínaly domácí prostředí, do nichž budou přeneseny postupy péče o zdravou rodící ženu a její dítě, využívané v domácím prostředí. Péči poskytuje porodní asistentka. Je zajištěna návazná péče v poporodním období, poskytovaná též porodní asistentkou.
Výhodou je zjednodušená mezioborová spolupráce (s gynekologem a pediatrem).
Díky umístění v prostorách stávající porodnice je dostupná rychlá lékařská porodnická pomoc v případě potřeby – odpadají rizika spojená s případným transportem z domácího prostředí a časovou prodlevou.
Prostorové vybavení
Závisí na možnostech jednotlivých porodnic.
Optimálně pokoj s předsíňkou, toaletou a sprchou, případně také relaxační vanou. V předsíňce šatní skříň a skříně na potřebný zdravotnický materiál.
Pokoj vybaven jako ložnice s prostorem pro přípravu teplých nápojů.
Ekonomické zajištění
Možnost A – celý projekt bude pojat jako vybudování malé nemocnice s nadstandardní péčí. 
Důvod: V současné době není porodní asistentka smluvním partnerem pojišťoven. Vše by tedy museli hradit klienti přímou platbou. 
Pro příklad: v dnešní době je cena za asistenci při porodu v domácím prostředí přibližně 10 000 Kč. Pokud by bylo třeba uhradit všechny náklady spojené s poskytováním péče, cestovní náklady, veškerý zdravotnický materiál i nezbytné léky (např. Oxytocin), byla by cena na osobu mnohonásobně vyšší, tudíž jen pro majetné klientky.  Byla by tedy ekonomicky diskriminační.
Možnost B – péče je hrazena na základě smlouvy nemocnice se zdravotní pojišťovnou. Je třeba, aby porodní asistentka byla v takové smlouvě ošetřena jako samostatně působící odborník a aby pro výkony, které provede, nebyl vyžadován podpis lékaře.
V tomto případě by žena hradila přímo pouze individuální péči porodní asistentky poskytovanou v komunitním prostředí do příjezdu do porodnice. Dále by byla péče hrazena stejně, jako u žen, které se primárně pro porod v porodnici rozhodly. Tato varianta je v rámci projektu PorodNICE 5P preferovanou variantou.
Závěrem
I po analýze současné situace a možnostech porodních asistentek zůstávají stále nezodpovězené otázky:
Jakou péči mohu jako komunitní porodní asistentka v České republice samostatně poskytovat?
Jakou mi stát poskytuje legislativní a ekonomickou podporu?
Jak mohou neziskové organizace konkrétně přispět k optimalizaci porodnické péče?
Pokoje podpory přirozeného porodu v porodnicích a s tím související podpora a rozvoj komunitní porodní asistence mohou přinést rychlé, bezpečné a elegantní řešení situace v České republice.

V Praze dne 29.5.2020

Zuzana Štromerová, BSc.
602 958 396
stromer@upcmail.cz
Milena Dvořáková, BSc.
736 504 915
milenedvorak@gmail.com
Porodní dům U čápa, o.p.s.



neděle 24. května 2020

Základní a nezbytné kompetence porodní asistentky

www.internationalmidwives.org
ZÁKLADNÍ A NEZBYTNÉ KOMPETENCE ČINNOSTI PRAXE PORODNÍ ASISTENTKY



Aktualizováno 2018, plná verze v lednu 2019
1.OBECNÉ KOMPETENCE
1.a Převzít odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí a jednání jako
autonomní poskytovatel péče
1.b Převzít odpovědnost za vlastní rozvoj a růst v profesi porodní
asistentka.
1.c Správné delegování určitých oblastí péče a poskytování su-
pervize
1.d Povádět praxi založenou na výzkumu
1.e Prosazovat základní lidská práva jednotlivců při poskytování
porodní asistence
1.f Dodržovat platné zákony v dané zemi, regulační požadavky a
kodex chování pro praxi v porodní asistenci
1.g Usnadnit ženám jejich individuální výběr péče
1.h Používat efektivní osobní komunikaci se ženami a rodinami,
zdravotnickými týmy a komunitními skupinami
1.i Facilitovat normální porodní procesy v institucionálním a komu-
nitním prostředí, včetně vlastního domácího prostředí ženy a její
rodiny
1.j Posoudit zdravotní stav, průběžně sledovat zdravotní rizika a
podporovat zdraví a blaho žen a dě
1.k Předcházet a léčit běžné zdravotní problémy spojené s re-
produkcí a začátkem života
1.l Rozpoznat podmínky přesahující oblast porodní asistence a
předat ženu do vhodné další péče
1.m Péčovat o ženy, které zažívají fyzické a sexuální násilí a zneu-
žívání
www.internationalmidwives.org
2. PÉČE PŘED OTĚHOTNĚNÍM A V DOBĚ TĚHOTENSTVÍ
2.a Poskytovat péči před otěhotněním
2.b Zjistit zdravotní stav ženy
2.c Posoudit prospívání plodu
2.d Sledovat prospívání těhotenství
2.e Podporovat a podněcovat zdravé návyky, které zlepšují zdra-
votní stav ženy
2.f Být vnímavou průvodkyní v období těhotenství, porodu, kojení,
rodičovství a změn v rodině
2.g Zajistit další péči pro ženy s komplikovaným těhotenstvím
2.h Pomoci ženě a její rodině při plánování vhodného místa pro
narození dítěte
2.i Poskytovat péčženám s nechtěným těhotenstvím
3. PÉČE BĚHEM PORODNÍHO PROCESU
3.a Podporovat fyziologii porodu ve všech dobách porodních
3.b Vést bezpečně spontánní vaginální porod a předcházet kompli-
kacím
3.c Poskytnout péči novorozenému dítěti ihned po narození
4. KONTINUÁLNÍ PÉČE O ŽENY A NOVOROZENCE
4.a Zajistit poporodní péči o zdravou ženu
4.b Poskytnout péči zdravému novorozenci
4.c Podporovat a odborně pomoci při kojení
4.d Zjistit,léčit nebo vhodně referovat ženu na jiné pracoviště při
poporodních komplikacích
4.e Rozpoznat a zvládnout zdravotní problémy u novorozeného
dítěte
4.f Poskytovat poradenství v oblasti plánování rodičovství
www.internationalmidwives.org
Celý dokument naleznete na níže uvedeném odkazu:
https://www.internationalmidwives.org/assets/files/general-files/2019/03/icm-competen- cies-en-screens.pdf
Český překlad: Zuzana Štromerová a Milena Dvořáková
page3image2233600 page3image2233792

Magazine LUCINA Barbara Kosfeld

Na svém blogu , je mi ctí , představit unikátní časopis 

    Časopis pro lékaře a porodní asistentky

LUCINA

Barbara Kosfeld 

LUCINA (lat.)
= LOŽISKO
LUCINA (náš přístup)
= Milujícím ŽIVOT BEZpodmínečně
LUCINA (Výuka)
= ODBORNĚ ODBORNÁ


Vážení čtenáři,

V únoru 2019 společnost TLHE spustila nový odborný časopis "Lucina" pro lékaře, porodní asistentky a kohokoliv, kdo se zajímá o gynekologii a porodnictví. Časopis Lucina pro tradiční vyučování porodní asistence a porodu vychází z poznatků získaných v našich školících kurzech o tradiční výuce porodní asistence a porodu (TLHE). Lucina existovala již v letech 1802 až 1811, v té době s příponou "časopis pro zlepšení porodu". Vydalo ho německý gynekolog a vysokoškolský učitel Adam Elias von Siebold (1775 - 1828). Jako profesor medicíny a porodnictví ven Siebold intenzivně pokročilý lékařský porodnický výcvik učením lékařů a porodních asistentek prakticky v šestinedělí. Toto se stalo možným, když ven Siebold založil porodnické centrum ve Würzburgu, které bylo pro svou dobu nové, av roce 1817 porodnické klinice v Berlíně. S Lucina TLHE nyní vědomě sleduje tradici Sieboldsa, který svými spisy chtěl předávat, udržovat a testovat praktické dovednosti porodních asistentek a lékařů.

Jsme přesvědčeni, že získávání a rozšiřování stabilních znalostí, metodických, strukturovaných prací a kompetentní komunikace by mělo být pro zdravotnické pracovníky dnes absolutním cílem. Lucina by k tomu ráda přispěla. Těšíme se, že vám můžeme nabídnout speciální téma z oblasti zdraví žen čtyřikrát do roka na 72 stranách, jakož i informační zprávy, rozhovory, portréty a správy. Díky zastřešujícím ústředním bodem roku a koordinovaným odborným článkem se brožura Lucina podle brožury stává sbírkou trvale platných porodnických znalostí. Bez ohledu na módy a s odkazem na světelné zdroje své doby, Lucina předává určité znalosti, které se objevují jako pravidlo porodnictví z generace na generaci a od té doby byly potvrzeny nejnovějšími výsledky výzkumu.

Postupy metod klinického vyšetření na čtení a učení se vysvětlují postupným vysvětlením pomocí praktického příkladu a smysluplnými obrázky. Lucina chce povzbudit své čtenáře, aby si stanovili profesionální priority. Všechny příspěvky od společnosti Lucina chtějí upozornit na pozornost při práci zaměřené na zdroje: jaké požadavky má těhotná žena, která opatření jsou individuální užitečné, které ne?

Lucina se tedy netýká pouze porodní asistentky, porodníků a gynekologů, ale také všechny, kteří bojují za zdraví žen, dětí a rodiny. Zde přichází v úvahu Mezioborové spolupráce mezi klíčovými obory  - ne proti sobě a pro ego, ale pouze jako tým. Je důležité identifikovat interdisciplinární nebezpečné situace jako takové v počátečním stadiu, klasifikovat jejich pomocí příslušného odborného vyšetření, komunikovat a řešit jejich při zohlednění správných procesů. A to tím spíše, že především těhotné ženy, jako individuálně vnímané, se musí spolehnout.

Kromě příslušného tématu zaměření by se měla podporovat výměna a vytváření sítí našich čtenářů. Bude existovat prostor pro necenzurované dopisy redaktorovi a oznamování termínů pro přednášky, akce, školení a čtení. Lucina úmyslně přebírá slovo art v sčítání názvu. Protože umění nás upoutá, podporuje sebereflexi, ukazuje souvislosti a inspiruje nás. V tomto ohledu není Lucina pouze obchodním časopisem, ale způsobem života s trvale hodnotným světonázorem a nekompromisně milující a sloužící pozicí.

Barbara Kosfeld






sobota 23. května 2020

Making childbirth a positive experience

New WHO guideline on intrapartum care
15 February 2018 | Worldwide, about 140 million women give birth every year. Whilst much is known about the clinical management of labour and childbirth less attention is paid to what, beyond clinical interventions, needs to be done to make women feel safe, comfortable and positive about the experience. The growing knowledge on how to initiate, accelerate, terminate, regulate, or monitor the physiological process of labour and childbirth has led to an increasing medicalization of the process. It is now being understood that this approach may undermine a woman’s own capability in giving birth and could negatively impact her experience of what should normally be a positive, life-changing experience.


The UN Global Strategy for Women’s, Children’s and Adolescents’ Health seeks to ensure that not only do women survive childbirth complications if they arise, but also that they thrive and reach their full potential for health and life. In line with this objective, this guideline brings together existing and new recommendations that address not only the clinical requirements for a safe labour and childbirth but also meet the psychological and emotional needs of women. It seeks to ensure that women give birth in an environment that in addition to being safe from a medical perspective also allows them to have a sense of control through involvement in decision making and which leaves them with a sense of personal achievement. Adopting a woman-centred philosophy and a human-rights based approach opens the door to many of the care options that women want such as the right to have a companion of choice with them throughout the labour and birth as well as the freedom to move around during the early stages of labour and to choose their position for birth. These recommendations are all evidence-based, optimize health and well-being, and have been shown to have a positive impact on women’s experience of childbirth.
pastedGraphic_1.png
“The increasing medicalization of normal childbirth processes are undermining a woman’s own capability to give birth and negatively impacting her birth experience.”
Dr Princess Nothemba Simelela, WHO Assistant Director-General for Family, Women, Children and Adolescents.
pastedGraphic_2.png


For health care facilities, in addition to providing the clinical care specific to labour and childbirth, it also means making sure that women are treated with respect and that they have the very basics of oral fluids and food during labour and childbirth. Continuity of care, regular monitoring and documentation of events as well as clear communication between medical practitioners and clients are essential, as is ensuring that a referral plan is in place should more advance medical care become necessary. These are all essential elements of good quality labour and childbirth care that every woman and her baby should receive.
This guideline complements the recent WHO guidelines on the provision of antenatal care for a positive pregnancy experience.
Managing progression of labour
Infographics
pastedGraphic_3.png


The guideline contains 56 evidence-based recommendations detailing the clinical and non-clinical care that is needed throughout labour and immediately afterwards for women and for newborns. One of the key new recommendations in this guideline recognizes that every labour is unique and that they do not all progress at the benchmark rate of 1 cm/hour of cervical dilatation. This benchmark rate has been used for decades and on a partograph alerts the birth attendant that labour is progressing abnormally when it is not achieved. In recognizing that this rate of dilatation may be unrealistic for some women, the guideline recommends that this factor alone should not be a routine indication for medical intervention to accelerate labour or expedite birth. WHO anticipates that this new recommendation will help to substantially reduce the growing rate of unnecessary caesarean sections that has currently reached an epidemic proportion.
Related links
News release - February 2018
Dr Princess Nothemba Simelela, WHO Assistant Director-General for Family, Women, Children and Adolescents - February 2018
PLOS Medicine 15(1): e1002492 Published: January 16, 2018
BJOG 2017; https://doi.org/10.1111/1471-0528.14930 - Published Online 3 November 2017

pondělí 18. května 2020

Vaginální porod po dvou předchozích císařských řezech / Vyškov/





  • Upravit
Vložit přílohuVložit přílohu
Porod Mařenky, který vlastně začal už o pět let dříve aneb jak porodit spontánně po dvou sekcích
Porod Mařenky začal vlastně už opět let dříve, když se narodil její nejstarší bráška Toníček. Toníček byl ještě v 37. týdnu v bříšku otočený koncem pánevním. Objednala jsem se tedy na Bulovku k doktorovi Dvořákovi, který provádí zevní otočení miminka. Ten ale během utrazvuku zjistil, že miminko je malé, resp., že má příliš malé tělíčko vzhledem k hlavičce a že to může značit nefunkčnost placenty. To potvrdila i jeho kolegyně na dalším ultrazvuku a já odjela do Podolí, kde jsem byla registrovaná k porodu. V Podolí diagnózu potvrdili a doporučili mi, že by bylo vhodné, okamžitě provést císařský řez. Byla jsem přesunuta na porodní pokoj, přišel operatér a sdělil mi, že operace bude za 15 minut. To pro mne byl šok, protože jsem se cítila naprosto nepřipravena. Zmohla jsem se jen na větu: „A co nějaká psychická příprava“. Na to mi odpověděl, že můžeme počkat do zítřka, ale že tím budeme ohrožovat miminko. Tak jsem dala souhlas k sekci. V tu chvíli jsem zapomněla, že dr. Dvořák zmiňoval, že je možná i konzervativní léčba v podobě glukózových infuzí a vyčkávání, co se bude dít. Později jsem litovala, že jsem přeci jen ještě nějaký den nepočkala, už jen kvůli té psychické přípravě. Odvezli mne tedy na sál, kde jsem byla i s manželem a po chvíli bylo miminko na světě – apgar skóre 10,10,10. Krátce mi Toníčka ukázali a pak mne odvezli na pooperační pokoj (JIP byla plná). Miminko bylo na novorozeneckém oddělení. Po nějaké době za mnou dorazil pediatr s tím, že Toníček má hypoglykemii a že mu budou dávat infuzi glukózy a začnou přikrmovat mateřským mlékem. No a Toníčkovi hypoglykémie trvaly bez většího zlepšení asi 10 dní, které jsme strávili v Podolí. Já na nadstandardu a Toníček na intermediárním oddělení. Bylo to asi to nejhorší, co jsem doposud zažila. Stále jsem brečela, že nemůžu být se svým miminkem, bála se o něj a byla vyčerpaná po operaci a místo odpočinku trávila čas koukáním do inkubátoru či postýlky. Chtěli jsme být s manželem u Toníčka co nejvíce, a tak tam manžel sedával i večer a v noci. Ale jen do té doby, než mu to sestry zakázaly. A my si to nechali líbit, i když tím porušili naše i Toníčkovi základní práva. Moc se nám nedařilo ani kojení. A když nás nakonec propustili, protože Toníček prospíval dobře a hypoglykemie nebyly už tak velké, myslela jsem, že nebudu kojit. V podstatě mi to naznačila i místní laktační poradkyně. Naštěstí se hned po příchodu domů bez problémů přisál a byl normálně kojený. Toníček už žádné další zdravotní problémy neměl. 
Když bylo Toníčkovi asi pět měsíců opět jsem otěhotněla. Těhotenství probíhalo bez problémů, ale vzhledem ke krátkému rozestupu od prvního císařského řezu, mi lékaři doporučovali opět sekci. Já ale chtěla rodit přirozeně, domluvila jsem si tedy na radu duly lékaře z Podolí, který mne v pokusu o VBAC podpořil. Tak jsem si oddychla až do té doby, než se blížil termín porodu. Lékař totiž chtěl, abych porodila v termínu. Byly to pro mne velké nervy. Nakonec se mi podařilo domluvit si sekci až na týden po termínu. Tím jsem sice získala čas, ale nervozity se nezbavila. Stále jsem si kladla otázku, co budu dělat, když se ani do té doby nic nestane. Další císařský řez jsem si nedokázala připustit. Nicméně něco se dít začalo. Doma mi najednou odtekla nějaká tekutina. Nebylo jí sice mnoho, ale usoudila jsem, že se jedná o plodovou vodu. Na radu svého lékaře jsme se vydali do Podolí, kde potvrdili, že se jedná o plodovou vodu a hospitalizovali mne. Byli jsme společně s manželem v nadstandardním pokoji a čekali, kdy se rozběhne porod. Jenže kontrakce nepřicházely. Kdo ale přicházel byli sestry a lékaři s neustálými dotazy a vyšetřeními. Já byla pod obrovským tlakem – už aby to bylo. Vzhledem k GBS pozitivitě mi podávali antibiotika do žíly, kanyla mi byla nepříjemná a bylo mi řečeno, že pokud se porod nerozběhne do 12 hodin, je vhodné provést sekci. Vyvolávání jsme my ani lékař po tak krátké době od předchozí sekce nechtěli. Nakonec asi po 20 hodinách nastaly kontrakce. Nebyly nijak silné, ale byly. Měli jsme velkou radost. Jenže když vyšetření neprokázala po 2 hodinách žádný posun v otevírání, lékaři opět doporučili sekci s tím, že je již velké riziko infekce a že ty kontrakce k ničemu nevedou. Dula mi do telefonu sice radila, že mám zkusit ještě počkat do rána, ale poté co se mne lékař zeptal, zda chci, aby moje miminko dostalo pneumonii, jsem kývla na sekci. Tohoto rozhodnutí jsem pak mnohokrát litovala. Teď už vím, že riziko infekce tak velké nebylo, že jsem byla krytá antibiotiky a že porody se rozbíhají pomalu. Ale v tu danou chvíli už jsem neměla sílu odporovat, byla jsem vyčerpaná a udělat rozhodnutí byla úleva. Fanoušek se tedy narodil také císařem asi ve 23. 00.  Byl úplně v pořádku a hned na sále se přisál. Kdyby nebylo nepříjemné porodní asistentky, která tlačila na to, aby jej už odnesli na novorozenecké, měla bych na to asi hezčí vzpomínky. Ale i tak to byl krásný moment, který naznačuje, že i porod císařským řezem může být laskavý. Bohužel jsem po porodu musela opět na JIP a neviděla jsem miminko až do rána. Manžela poslali domů s tím, že k miminku teď nemůže. Opět tím porušili naše práva a my si to nechali líbit. Fanoušek byl prospívající miminko a nás po třech dnech pustili domů. Jenže já jako bych zamrzla v porodnici. Stále jsem se vracela k momentu, kdy jsem svolila k císařskému řezu. Vyčítala jsem si, proč jsem nebyla víc v klidu, proč jsem ještě nepočkala, proč jsem si nezjistila víc informací, proč jsem prostě neumožnila Fandovi narodit se přirozeně. Dokonce jsem měla pocit, že bych chtěla zase hned otěhotnět, abych mohla normálně porodit. Žila jsem jak ve snu s častými záchvaty pláče. A i přesto, že jsem doma měla 2 zdravé děti, milujícího manžela a spoustu radostných i méně radostných povinností, přistihla jsem se při myšlence, že ten život snad už nějak doklepu kvůli dětem. Když byly Fandovi asi 3 měsíce, kamarádka psycholožka, která byla kromě manžela jedinou osobou se kterou jsem o svých problémech dokázala mluvit, mi řekla, že bych měla jít na terapii. Našla mi asi 3 terapeutky a nakonec jsme vybraly Moniku Nyklíčkovou, která praktikuje Somatic Experience therapy (SE). Tato terapie pomáhá zbavit se traumatu pomocí práce s tělem. Monika mne utvrdila v tom, že skutečně mám porodní trauma a začala jsem k ní pravidelně docházet. Po několika prvních sezeních jsem se najednou při mytí nádobí přistihla při myšlence, že by mi možná i časem mohlo být lépe. A to byl obrovský posun. Skutečně asi po půl roce bylo možné terapii ukončit a já se cítila opět dobře, přestala jsem neustále myslet na porody a mohla se věnovat dalším věcem. Díky terapii jsem pochopila, že v danou chvíli jsem dělala to nejlepší, co jsem dokázala. Také jsem si uvědomila, jak malé jsem měla sebevědomí a jak velkou tendenci nechávat o sobě rozhodovat jiné. Za všechna tato zjištění jsem opravdu vděčná, protože změnily můj celkový přístup k sobě i svým blízkým. Přehodnotila jsem například i výchovu svých dětí směrem k uvědomování si vlastních emocí a sebe sama a věnuji se dalšímu seberozvoji a sebepoznávání pomocí jógové praxe.
Když bylo Fandovi něco přes 3 roky, rozhodli jsme se s manželem, že bychom chtěli další miminko. Představa velké rodiny se mi moc líbila, nicméně po předchozích zážitcích jsme měla pocit, že bych nejraději přeskočila fázi porodu. Otěhotnět se mi podařilo velmi rychle a já se rozhodla tentokrát neponechat nic náhodě. Pečlivě jsme s manželem přečetli všemožné studie zabývající se porody po císařských řezech a dospěli k závěru, že se pokusíme, aby se naše miminko narodilo spontánně. V Česku je sice standardním postupem volit po dvou sekcích automaticky opět sekci, ale ve facebookové skupině VBAC/HBAC je mnoho žen, kterým se spontánní porod podařil. Navíc v zahraničí to v případě přání pacientky není problém a ani výzkumy nepoukazují na výrazně zvýšená rizika oproti porodu po jedné sekci, který je běžný i u nás. Již na začátku těhotenství jsem kontaktovala porodní asistentku Milenu Dvořákovou, která mi řekla, že mne k porodu ráda doprovodí. Zároveň mne ale připravila na to, že to nebude jednoduché a riziko, že půjdu opět na sekci je velké. Současně jsem začala vybírat porodnici. Vyzbrojená bachovkami od Moniky jsem začala obvolávat i osobně navštěvovat primáře. Po předchozích zážitcích to pro mne bylo značně stresující, ale zároveň velmi poučné. Nejdřív jsem mluvila s vedoucím lékařem v pražské vinohradské porodnici. Ten překvapivě VBA2C úplně nezamítl, ale zároveň byl jeho podmínkou porod do 40. týdnu. Tak jsem se zaregistrovala na Vinohradech, abych měla zajištěnou nějakou pražskou porodnici.  Navštívila jsem také kurz hypnoporodu a začala poslouchat nahrávky, které mi pomáhaly se zklidnit a soustředit se sama na sebe.  Těhotenství běželo bez problémů a já ke konci začala řešit další možnosti, kde porodit. Sešla jsem se tedy s příbramským primářem, který působil celkem sympaticky, ale opět požadoval porod maximálně 40+3 a kontinuální monitorování během celého porodu. Nicméně jsem si řekla, že to zkusím zde. Ale na základě několika velmi negativních zkušeností několika žen z facebookové skupiny VBAC/HBAC jsem se nakonec rozhodla kontaktovat ještě jihlavského primáře. Údajně jednoho z průkopníků přirozených porodů po 2 sekcích v Česku. Toho jsem ale nezastihla zrovna v dobré náladě. Od přirozeného porodu mne zrazoval, říkal věci typu, že se porod stejně nerozjede a že jsem moc stará apod. Navíc v době návštěvy Jihlavy bylo miminko v příčné poloze, do které se přetočilo po delší době v poloze KP. Primář nevěřil, že se ještě otočí a na porod koncem pánevním se netvářil už vůbec. Nicméně nakonec uznal, že pokud bude miminko hlavičkou, tak by to u nich možné bylo. Původně také tlačil na porod v termínu, ale díky skvělé staniční se s ním nakonec podařilo domluvit termín případné sekce až na termín 41+5. A vzhledem ke skvělým referencím na Jihlavu jak v případě VBA2C, tak v případě sekcí, jsem se rozhodla již další porodnice neřešit. Stále jsem doufala, že se miminko otočí. Jenže tomu se nechtělo. Milena mně uklidňovala, že to stále možné je a já byla jak na houpačce. V jednu chvíli uplně na dně, následně plná pozitivních nadějí, nicméně jsem se snažila přijmout, že mne sekce nemine. K tomu mi pomohla i další  SE sezení u Moniky Nyklíčkové. Asi 3 týdny před termínem už i Milena říkala, že pravděpodobnost otočení miminka je velmi malá. A ačkoli jsem už dříve pokus o porod koncem pánevním zavrhla, začala jsem zvažovat i tuto možnost. Zároveň jsem navštívila dulu, která mne naučila cvičení s pomocí šátku reboso. Také jsem se rozhodla konzultovat svůj problém s ženami na facebooku. Většina spíše radila přijmout sekci a vyčkávat, nicméně několikrát v diskuzi zaznělo jméno vyškovké porodnice jako místa, kde už víckrát porodila žena po dvou sekcích KP. Varianta další porodnice mi připadala už příliš překombinovaná a i Milena byla podobného názoru. Na druhou stranu mi ale řekla, že ať vůbec neřeším, co si myslí okolí a dělám vše podle sebe. A já měla pocit, že bych měla udělat maximum. Nakonec mne ještě nahlodala Monika Nyklíčková, která mi během shiatsu masáže v podstatě řekla, že kontaktovat ještě jednu porodnici, je po tom všem, co jsem už udělala, to nejmenší. A já se tedy rozhodla zavolat primářovi Eimovi. Ten mi po telefonu řekl, že možné by to bylo, ale že je nutné to probrat osobně a zda můžeme přijet ještě ten den odpoledne. V té době jsem měla 2 týdny do termínu. Trochu jsem se bála, že tohle bude trochu moc i na mého chápavého manžela, ale on řekl, že jo. A tak jsme vyrazili od Vyškova. A i přes dvouhodinové zdržení na D1 nás pan primář s úsměvem přijal a skutečně potvrdil, že již u nich ženy porodily po více sekcích přirozeně KP a že pokud si to přejeme, je možné se u nich o to pokusit. Pan primář nám vylíčil, jak to u nich v nemocnici funguje a proč se jim daří udržet procento sekcí na nízké úrovni. Podobně jako předchozí primáři považoval za důležité porodit do termínu a v případě KP přirozený porod limitoval i odhadem váhy miminka. Ovšem za nejzazší termín považoval ve shodě s WHO a porodními asistentkami 42+0, nikoli 40+0 jako ostatní lékaři. Bylo tedy rozhodnuto. Týden před termínem se s celou rodinou přesuneme do Vyškova a budeme čekat. Ještě před odjezdem jsem na doporučení Mileny pro jistotu vyrazila na kontrolu do Vinohradské porodnice. Tam se na mne koukali jak na blázna, že k nim jdu poprvé takto pozdě a navíc po dvou sekcích. Vysvětlila jsem jim, že chci rodit mimo Prahu, ale že se tam teprve budu přesunovat a potřebuji udělat pravidelnou kontrolu. Ujala se mne mladá lékařka a zavolala i vedoucího lékaře Radovana Vlka, aby se na mne podíval. Oba byli velmi překvapeni z toho, jak v jiných porodnicích hazardují, že u nich už bych šla na sekci ideálně před termínem. Nicméně se celou dobu chovali slušně, za což jsem byla velmi ráda. A co bylo nejdůležitější! Ultrazvukové vyšetření ukázalo, že miminko se otočilo do polohy hlavičkou. Nemohla jsem tomu uvěřit – týden před termínem! Pravděpodobně se otočilo během noci, matně jsem si vzpomínala, že se mi něco takového zdálo. Pak následoval přesun na Moravu. Pronajali jsme si chatku v chatové kolonii a užívali si příjemnou dovolenou. Dvakrát jsem byla na kontrole ve Vyškově, vše bylo v pořádku, miminko stále hlavičkou a skutečně mne nikdo nestresoval a všichni automaticky předpokládali, že chci rodit přirozeně. Po asi 8 dnech s celou rodinou a dětmi, jsem začala mít pocit, že bych chtěla být sama. Poslala jsem tedy po obědě manžela s dětmi do 20 minut vzdáleného Vyškova do dinoparku. Rozhodla jsem se poklidit v chatce a pak si jít zdřímnout. Nicméně když jsem si asi v 15.30 lehla, přišla relativně silná kontrakce a po chvíli druhá. Při té ze mne vyteklo obrovské množství vody. První emoce byla strach – bála jsem se, že to bude mít zase stejný průběh – odteklá voda a žádný porod. Navíc Milena mi od začátku říkala, že by bylo dobré, aby voda neodtekla hned na začátku. Volala jsem tedy nejprve Mileně. Ta mi doporučila odjet do porodnice. To ještě chvíli trvalo, protože kluci se v dinoparku přesunuli vláčkem kamsi za Vyškov a museli počkat, až pojede další zpátky na parkoviště. Snažila jsem se tedy relaxovat u uklidnit se. Zavolala jsem také mým rodičům, aby vyrazili z Prahy pro kluky. Asi po hodině přijeli tedy kluci z dinoparku, pobalili jsme věci a vyrazili. Kluci velmi dobře pochopili a během cesty do Vyškova oba v autě usnuli, což normálně nedělají. Mohli jsme je tedy nechat spát v autě a oba se zúčastnit příjmu v porodnici. Než mně přijali, byli tam už babička s dědou a kluky odvezli do Prahy. 
Již během cesty do porodnice byly kontrakce stále silnější, situace byla tedy od porodu Fanouška dost odlišná. Navíc bylo jasné, že skutečně odtéká plodová voda. Bylo toho opravdu hodně. Přesto byl ale podle lékařky nález k mému zklamání ještě malý. Byla jsem tedy uložena na přípravný pokoj a manžela poslali zatím pryč. Volala jsem Mileně, ta doporučila odpočívat a ať zavolám za 2 hodiny. Pustila jsem si tedy do sluchátek relaxaci z hypnoporodu a snažila se odfiltrovat paní na vedlejší posteli, která na tom byla podobně. To po nějaké době už nebyl problém, protože kontrakce byly opravdu silné a já už křičela bolestí. Nicméně nález po cca 3 hodinách stále stejný. Ale vzhledem k silným kontrakcím rozhodli, že se po monitoru přesunu na porodní pokoj a ať zavolám manžela. Volala jsem Mileně, která už byla na cestě do Vyškova. Vzhledem k tomu, že jsem dlouho nevolala a nebrala telefon, vyrazila rovnou. Pak následoval monitor, při kterém jsem už měla kontrakce opravdu velmi bolestivé. Myslím, že kdyby mi v tu chvíli někdo nabídl císaře, že bych neváhala ani minutu. Ale to naštěstí nikdo neudělal. Po přesunu na porodní pokoj jsem na radu Mileny poprosila o klystýr. Doktorka mi ale po vyšetření oznámila, že už to nestihneme, protože jsem otevřená na 8 cm. To pro mne byl podobný šok, jako když jsem zjistila, že je miminko otočené hlavičkou dolů. Během hodiny z 1 cm na 8! Porodní asistentka mi pomohla vylézt na porodní křeslo, aby mi dala kapačku antibiotik. Pak nás nechali s manželem na porodním pokoji a šli se slovy „ještě počkejte“ pomáhat s porodem paní, která se mnou předtím byla na přípravném pokoji. Já už měla pocit, že mezi kontrakcemi nejsou žádné pauzy a bolesti byly opravdu velké. Mezitím několikrát přišla místní porodní asistentka a podporovala mne v tlačení. Já ale neměla moc potřebu tlačit, po chvíli tedy odešla. Pak naštěstí dorazila Milena. Hned se sháněla po krizové esenci, na kterou já si ani nevzdechla. Mám pocit, že mne v ní vykoupala. Pak mi řekla, že v poloze, ve které jsem na tom křesle je miminko skřípnuté. Upravila mi polohu nohou a světe div se. Miminko sestoupilo dolů a bolestivost kontrakcí se značně snížila. Pak jsem ležela a čekala na kontrakce, při kterých jsem tlačila. Intervaly mezi kontrakcemi se prodloužily a já už se bála, že se porod zastavil. Místní porodní asistentka bohužel nebyla zrovna z nejlepších, tak mne v mém strachu spíše podporovala. Měla jsem z ní pocit, že někam pospíchá. Naštěstí tam byla Milena, která byla naprosto klidná a stále mi opakovala, že vše je v pořádku. Lékařka  byla také v klidu a hlavně bylo v klidu miminko, které mělo ozvy úplně v pořádku. Již delší dobu mu koukaly vlásky a postupně se klubalo na svět. A pak, ani nevím jak, bylo 16 minut po půlnoci bez jakékoli bolesti venku. Opět jsem tomu nemohla uvěřit a když manžel řekl, že je to holčička, byla jsem ještě překvapenější a šťastnější. Narodila se naše Mařenka. Hned mi ji položili na hrudník. Byl to krásný moment, mírně narušený dohady o injekci s oxytocinem, kterou mi chtěli rutinně podat kvůli porodu placenty. Z pohledu Mileny jsem poznala, že ji mám odmítnout. To jsem také udělala a placenta vyšla za pár minut sama. A protože jsem neměla žádné poranění, mohli jsme si užívat naplno naší Mařenky.
Jelikož nebyl volný nadstandard, odešli jsme hned ráno na reverz a od té doby jsme stále spolu. Doteď se raduji, že se Mařenka mohla narodit přirozeně a jsem šťastná, že jsem s ní mohla prožít zázrak zrození. A i když nebyl přístup personálu porodnice vždy úplně ideální a ocenila bych možnost mít někoho u sebe celou dobu, jsem vděčná vyškovské porodnici i paní doktorce Gamcové, která zachovala klid i přes své mládí. Velký dík také patří manželovi Honzovi, Mileně, Monice Nyklíčkové a všem dalším ženám, které se mnou osobně či pomocí internetu sdílely své zkušenosti a podpořili mne tak na mé cestě. Obrovský dík také patří všem mým dětem za to, co mně svými zrozeními naučily. Ženám, které se rozhodnou bojovat s větrnými mlýny v podobě českého porodnictví doporučuji nevzdávat se, jít si za svým, nepodlehnout prvnímu vystrašenému doktorovi a neřešit co si myslí okolí. Úplně nejdůležitější je ale naslouchat sama sobě a svému miminku. A také nezapomeňte, že zázraky se dějí, jak mi řekla Milena, když jsem se jí ke konci ptala, zda se miminko může ještě otočit. 
P.S.: Často jsem během těhotenství přemýšlela, co si o tom všem celou dobu myslí miminko. A vždy jsem měla pocit, že je v klidu a jenom se směje. Stejně tak jako se na nás stále směje teď. 

Midwifery

WHO support of midwifery Infographics The case for midwifery What is midwifery? Midwifery is "skilled, knowledgeable ...