Porodní příběh z kraje pohádek Rumcajse a Manky

Miminko narozené v autě

Děti se rodí v bezpečí svých matek a porodních asistentkek v jakémkoliv  prostředí, třeba i  v autě, přečtěte si příběh miminka, které se takto narodilo  v kraji pohádek Rumcajse a Manky při úsvitu slunce cestou do Vrchlabské porodnice.

J i č í n s k ý   ú s v i t

porodní příběh

Snažili jsme se o děťátko. Sedm let. S mým mužem jsme oba založením umělci, tak jsme vůbec nepochybovali o svém tvůrčím potenciálu vybudovat rodinu a plodným způsobem naplnit naši lásku. Navíc jsme jeden z těch párů, kterým se poštěstilo vytvořit si hluboce důvěrný a láskou naplněný vztah.  Pracovala jsem v té době jako kulturní manažerka a práce mne často odváděla mimo domov. Často jsem si dělala legraci, že ve dnech ovulace dělí mne a mého muže přinejmenším oceán nebo alespoň několik států na kontinentu.

Čas utíkal a miminko nepřicházelo. Ve třiceti sedmi letech jsem poprvé pomyslela na to, že bychom se měli nechat lékařsky vyšetřit a zjistit, zda někde není fyzický neprojevený problém. Ačkoli jsem příznivec spíše přírodních metod a alternativní medicíny - studovala jsem shiatsu a systém čínské medicíny, nějak jsem si uvědomila, že čas čekání skončil a je třeba proaktivně hledat řešení a odhalit bloky, které početí brání. Lékařská vyšetření potvrdila mou intuici. Oba jsme byli po fyzické stránce naprosto v pořádku. Bylo mi skoro 38 let a poprvé jsme se začali vážně bavit o umělém oplodnění. Nebyla to cesta k rodině, do které bychom se zrovna hrnuli, nicméně když se ukázalo, že pojišťovna přispívá na celý proces jen do 39 let věku pacientky, rozhodnutí na sebe nedalo dlouho čekat. Na doporučení přátel jsme se odevzdali do péče GESTU - reprodukčního centra na Praze 5. První IVF cyklus nevyšel a přitom jsme oba nějak cítili, že miminko je už velmi blízko.

Nesli jsme neúspěch velmi těžce. Na pravidelném ošetření kraniosakrální terapie, kam pravidelně docházím, se mi terapeutka podívala do očí a řekla, že v tom neúspěchu bude něco jiného. Místo obvyklého ošetření jsme spolu přes hodinu dělali rodinné konstelace. Energie v místnosti doslova proudila a opravovala nešťastné záznamy v informačním poli rodiny, do které se mému děťátku zjevně nechtělo, emocionální zátěže v rodině zejména v mateřské linii byli silné. Po terapii jsem měla pocit, jakoby z mého solaru někdo odvalil velký kámen, který tam visel od dětství, jen už jsem ho vlastně ani nevnímala. Cítila jsem dokonce až mírnou euforii a najednou jsem si byla naprosto jistá, že cesta pro miminko se uvolnila.

Byly Vánoce a v březnu mě mělo být 39 let. Seděli jsme s mužem u Štědrovečerní večeře a vnímali zvláštní přítomnost našich dětí v jejich nepřítomnosti.  Pokud k nám má děťátko přijít cestou umělého oplodnění, čeká nás jeden poslední pokus. Hned po novém roce jsme absolvovali druhý cyklus umělého oplodnění. Byla neděle ráno desátého února, začínal nový čínský rok Hada, a já jsem si udělala v sedm ráno těhotenský test. Dvě modré čárky mě dojaly k slzám.

Těhotenství probíhalo velmi dobře. Cítila jsem se jako omámená tím zázračným procesem, který skrze mne probíhal. Vnímat, jak se děťátko postupně vtěluje do toho světa, bylo magické. Byla jsem odmalička baculatá holka, ale teď jsem zjistila, že mé bříško, ono trápení a předmět různých diet a cvičení, je centrem ohromné tvůrčí síly, která mě daleko přesahuje. Proměny mého těla ve mě vyvolávaly obdiv a pokoru zároveň. Narodila jsem se jako žena a teprve teď jsem začala skutečně chápat, jaké to je. Ohromná tvůrčí síla probíhala mým tělem, cítila jsem se celou dobu těhotenství velmi dobře. Děťátko rostlo, hýbalo se, ve spánku jsem s ním cítila velké napojení. A to vše se dělo jaksi samo od sebe. Mimo mou vůli. Byla jsem svědkem toho, jak příroda skrze mne pracuje, jak miminko buňku po buňce roste, neuvěřitelnou rychlostí, jak se moje tělo mění v otevřenou bránu, skrze kterou vstoupí do světa nová bytost. A můj muž mi celou dobu záviděl, že nemůže zažívat totéž. Zároveň jsem vnímala novou kvalitu v našem vztahu, obrovský respekt a až posvátnou úctu, se kterou se ke mě choval. Po dvaceti letech vztahu jsme čekali miminko. Neuvěřitelné a přitom tak přirozené.

Když jsem začala přemýšlet o porodu, vnímala jsem, že nemám spoustu věcí ujasněných. Moje maminka mi ve vyprávěních o svých dvou porodech předala obraz celého procesu, který byl velmi dramatický a ne moc příjemný. Přečetla jsem sice veškerou možnou "porodu přátelskou" literaturu, od Michela Odenta počínaje po paní Inu May Gaskin konče, ale stejně mi vrtalo hlavou v jakém prostředí a za jakých podmínek mám přivést své dítě na svět. Měla jsem diagnostikované dva myomy na děloze a připadalo mi nejisté se pustit do porodu doma, když jako prvorodička nevím, jaké to je. Byl tam takový ten malý strach, co kdyby něco, náhodou… Bydlíme v Poříčanech, vesnici vzdálené 40km od Prahy, ale pocházím z Podkrkonoší. Snad i to mě vedlo k rozhodnutí, že chci jet porodit do Vrchlabí. Reference na porodnici se různily, nicméně pořád to vypadalo jako nemocniční prostředí na české poměry nejvíce přátelské k mamince i dítěti.

Asi pět měsíců před porodem jsem si také vybrala porodní asistentku. Cítila jsem, že chci rodit s někým, pro koho nebudu dalším anonymním klientem na porodním stole. Našla jsem si paní Milenu Dvořákovou a po první návštěvě u ní jsem věděla, že to bude moc prima.  Byla to žena, která si svým profesionálním přístupem i komunikací naprosto získala mojí důvěru i respekt. Jak se porod blížil, jezdili jsme se svým mužem nejen na kontroly do Vrchlabí, ale i za paní Milenou.  Já jsem se pořád cítila dobře a termín se blížil. Na jedné z návštěv u porodní asistentky se můj muž zeptal, co by měl dělat, kdybych náhodou začala rodit v autě. Milena mu na to odvětila, ať na to radši ani nemyslí, že to se děje jen ve filmech. Její komentář jsem pochopila, i já moc dobře vím, že naše myšlenky formují realitu kolem nás. I já jsem se sebou před porodem dost pracovala. Nahrála jsem si pozitivní afirmace z knížky Hypnoporod na MP3 a před usnutím jsem je skoro měsíc poslouchala: "Můj porod proběhne hladce, děťátko ze mne vyklouzne jako po skluzavce, jsem spojená se svou vnitřní silou, jsem otevřená, přijímám bolest….“ Termín porodu byl v sobotu. Celý týden jsem měla bytostnou potřebu být někde venku, v přírodě. Jeli jsme na houby, které skutečně rostly, a já se po čtyřech plazila kapradím a můj muž pořád opakoval, hlavně buď opatrná. Byl čas ořechů, takže jsem se i doma na zahradě protahovala na čtyřech pod stromem a sbírala pěknou úrodu. Ale moje tělo bylo pořád velmi klidné, žádní poslíčci, ani jiné bolesti. Ze soboty na neděli jsem nad ránem cítila v pánvi, že se něco děje. Tlak důvěrně známý z některých menstruačních period. V klidu jsem se otáčela na posteli, abych si uvolnila spodní část páteře a dýchala do pánve. Za tři hodiny bylo po bolesti, ale přesto jsem ráno zavolala porodní asistentce, jestli by se na mě dopoledne nepřijela podívat.

Souhlasila, a před polednem byla u nás. Vyšetření ukázalo, že čípek je plně zavřený a pořád dost vysoko, vypadalo to na porod za dva až tři dny. Domluvily jsme se s Milenou, že si na mírné bolesti pánve můžu dát teplou koupel a uvidíme odpoledne, jak se budu cítit. Lázeň mi pomohla, bolesti byly pryč a venku nádherná slunečná říjnová neděle. Strávila jsem poklidné odpoledne na zahradě a navečer jsme se po telefonu s porodní asistentkou domluvily, že se teď nic neděje, a že si dáme ráno vědět, jak to vypadá. Večer dávaly v televizi nějaký dobrý film a můj muž se asi okolo jedenácté odebral spát a já se dívala dál. Okolo půl jedné jsem pocítila tlak na konečník, a tak jsem šla na toaletu v domnění, že potřebuji na velkou. Když ani po 45minutách tlak neustával. Došlo mi, že už to začalo. Všichni odborníci mi říkali, že jako prvorodička před čtyřicítkou se nemám bát, že něco nestihneme. Prý budu s největší pravděpodobností rodit pomalu minimálně 8 až 12 hodin. Tak jsem zůstávala klidná, nicméně tlak na konečník neustával a dostal rytmus, po 15 minutách vždy zesílil a pak vlna opadla, aby se v dalších 15 minutách vzedmula další, mnohem hlubší. Ve dvě hodiny jsem probudila svého muže, že už to začalo, a že bych radši jela do nemocnice. Podíval se na mě, a protože věděl o předpokládaném čase, který to ještě "má trvat", odvětil: "A nechceš to nechat na ráno?"

Ne, já jsem si byla jistá, že máme jet. V půl třetí jsem zavolala porodní asistentce. Paní Milena spala a vnímala jsem, že naslouchá mému popisu stavu, ale předpokládá, že jako prvorodička trochu přeháním. Aby ne, byla tu ráno… Nicméně dohodli jsme se, že do porodnice vyrazíme a ona vstane a pojede hned za námi. Mezitím se tlak na konečník proměnil v pravidelné vlny bolesti, které vždy naplnily celé tělo a zase ustoupily. Začala jsem hledat úlevné pozice, opírala se o kuchyňskou linku a uvolňovala si, co nejvíce pánev. Než můj muž naložil věci do auta, uběhla další hodina a v půl čtvrté jsem už klečela na všech čtyřech na chodbě v prvním patře našeho domu a říkala si, že musím mezi kontrakcemi najít moment, kdy se zvednu a sejdu schody k autu. Stalo se. Úspěšně jsem seběhla schody a ve dveřích domu, přišla další vlna bolesti a já viděla otevřené dveře od auta a říkala si: “Sakriš, ono se jezdí do nemocnice autem...?“ Vnitřně mě to dost pobavilo, ale vnímala jsem tisíce žen a jejich příběhů a říkala si, dokázaly to ony, dokážu to i já. Po půl čtvrté jsme vyrazili do porodnice. Můj muž mi vzadu v autě vytvořil z dek příjemné pohodlné místo. Kontrakce přicházely se stále větší intenzitou, občas jsem se úplně zanořila do sebe a snažila se přijímat bolest takovou jaká je. Dosud se mi zdálo, že to jde poměrně dobře. Byla jsem pořád klidná a můj muž řídil a dělal mi společnost. Po chvíli volala paní Milena, jak jsme na tom. Popisovala jsem jí průběh, ona mě podporovala v prodýchání bolesti. Pak jsme projížděli Kopidlnem. Bylo půl páté, přesně čtyři hodiny od prvního tlaku na konečník a ve mně se vynořil pocit, že si nejsem jistá, zda tu bolest vydržím a zda porod zvládnu. Najednou se někde z hloubi mé duše ozval hlas, který mě nabádal: "Musíš mít pradůvěru!" To slovo jsem slyšela poprvé v životě. Pradůvěra - netuším, kdo mi to slovo z prostoru mé mysli poslal. "Pusť vše, poddej se tomu, je to jako pozorování velkého vodopádu… pusť to a dívej se, co se bude dít." Moje nejistota zmizela a já se pustila. Do vodopádu, který sestupoval spolu s miminkem středem mého těla dolů k zemi. V tu chvíli volala znovu paní Milena. "Šárko, jak se daří?". Už jsem skoro nemohla mezi kontrakcemi mluvit, Milena mě nabádala k uvolnění a hlubokému dýchání. Pamatuji si větu: "Šárko, prodýchejte to, až přijedeme do Vrchlabí, napustíme Vám vanu a bude to dobrý". Ano, ano, položila jsem telefon a podívala se na čas. Bylo 4:52. Teď si změřím, jak rychle už jdou kontrakce za sebou. Kontrakce přišla, rozvinula svou sílu a najednou praskla plodová voda. Teplý proud polil mé nohy. "Romane, praskla plodová voda". Můj muž se otočil a řekl: "No, a co budeme dělat?" "Nevím, voda může odejít dlouho před děťátkem, nevím, jeď dál".

Další kontrakce byla silná, nedělala jsem vůbec nic, jen jsem si otevírala v mysli i těle, co největší prostor, ve kterém se může bolest rozpustit. Začala jsem cítit pálení uvnitř porodních cest a najednou mi vytanula nějaká porodní debata, ve které jsem slyšela, jak některé ženy říkaly, že když jde hlavička dítěte ven, trochu to pálí. "Romane okamžitě zastav, Rozárka jde už ven, cítím to." "Jasně, ale ty si fofrem sundej kalhoty!". Aha! Byla jsme myslí úplně někde jinde a tato "drobnost" mi vůbec nedošla?! Rychle jsem stáhla manšestráky ke kotníkům. Zatímco se můj muž snažil bezpečně zaparkovat, uvolnila jsem se mezi kontrakcemi a najednou jsem ucítila záblesk blaženosti, onu možnost orgasmického prožití porodu. Bylo to velmi libé, až slastné. Nicméně opět přišel vnitřní hlas, který řekl: "Teď není čas na žádné tvoje potěšení, miminko chce za Tebou ven". A přišla nová velká kontrakce. Můj muž právě zastavil auto. Rozsvítil v autě a oba jsme s úžasem poprvé spatřili týl naší holčičky mezi mýma nohama. Pak přišel ještě jeden stah a malá mi vyklouzla do rukou. "Co mám dělat?" "Podej nám deky a čisté plíny." Intuitivně jsem si malou dala bříškem na předloktí a malinko s ní zatřásla. Ozvalo se malé kňourání a vnímala jsem, jak začala dýchat. Můj muž obešel auto. "Tak co, jak to je?" "My máme miminko, my máme miminko," opakovala jsem stále dokola jako pominutá v pozitivním šoku z té rychlosti, kterou se věci v posledních minutách seběhly. "Tak si ji dej k prsu, ne?" Velmi prakticky mě koučoval můj muž. Vyhrnula jsem si svetr a přiložila malou Rozárku na nahé tělo. Okamžitě se přisála. Pozorovala jsem ji, pozorovala jsem sebe a mého muže, byla jsem uvnitř klidná, věděla jsem, že vše je, jak má být. Hlavou mi bleskla myšlenka, že jsme přeci jen tady v tom špinavém autě, ale když jsem se podívala na malé tělíčko své holčičky, které bylo bohatě obaleno kabátkem porodního mázku, uvědomila jsem si, že děti přicházejí na svět žít a že příroda vše nachystala tak, aby se tak stalo a ony byly opravdu chráněné i pro porod v přírodě. Jen my civilizovaní lidé, někdy trochu popíráme základní smysl jevů, tak jak jsou přírodou dány. Vše bylo zajištěno, můj muž zatopil v autě, malá i já jsme byly obaleny čistými dekami, Rozárka sála z prsíčka a můj muž šel zavolat paní Mileně, porodní asistentce. Podívala jsem se na hodinky, bylo 5:10. Ve 4:52 to začalo, takže Rozárka doslova vyklouzla na svět za 15min. Neuvěřitelné! My máme miminko! Zřejmě i ona byla netrpělivá během těch 7 let, které jsme všichni čekali na naše setkání.

Když přijela porodní asistentka, vlezla si za námi do auta a zkontrolovala Rozárku. Vše v pořádku.  Milena po dohodě přestřihla pupečník a pak jsme se pokusily o porod placenty. Moc se jí nechtělo ven. Domluvily jsme se, že pojedeme dál do nemocnice a placentu porodíme až tam. Můj muž se mezitím šel podívat, kde to vlastně jsme. Stáli jsme na vjezdu do Jičína. Venku svítalo a já se cítila absolutně šťastná jako nikdy v životě. Kdybychom žili v indiánském kmeni, dala bych své holčičce jméno: Jičínský úsvit. Z Jičína do Vrchlabí to bylo ještě skoro tři čtvrtě hodiny cesty. Ona ranní magická cesta říjnovým úsvitem, kdy slunce probouzelo prvními doteky barevné podzimní listy, a v prostoru krajiny se před námi otevřela stříbřitá silueta hor ověnčená několika mlžnými závoji, byla nejnaplněnějším ránem v mém životě. Naše Rozárka dostala nejlepší bonding, jaký v prvních chvílích života lze.

Ve Vrchlabí nás přijali velmi vlídně. Neslyšela jsem žádné špatné slovo, jen mě překvapila otázka, proč jsme si nezavolali záchranku. Upřímně, mě to vůbec nenapadlo. Nedělo se přece nic, co bych nedokázala zvládnout sama. Tento porodní příběh posílám všem ženám, které mají odvahu věřit svému tělu, svým schopnostem a svému vnímání. Porod je normální a krásné zasvěcení do ženské síly a do poslání ženy. Tento příběh dopisuji těsně před prvními narozeninami své holčičky. Ráda bych sdílela svůj poznatek, že zasvěcování do pradůvěry, pokory a respektu k přírodní moudrosti pokračuje pro mámu po celý život jejích dětí.

Šárka Havlíčková 2. 10. 2014

            

Každoroční školení Porodních asistentek  Resuscitace novorozence

Jako každý rok nás porodní asistentky  pan Horešovský sezval na teoretické a praktické školení o resuscitaci novorozence.

Zaujalo mě, že na certifikátu je napsána nejen resucitace, ale i poporodní podpora, kterou  poskytuje a je školena  porodní asistentka  normálně v rámci své kvalifikace , takže zase krok dopředu ve školení, v myšlení, v popisování, že dítě se podporuje-  nejen resuscituje -   i na certifikátech - můžete si porovnat jak se věci mění na níže uvedených fotografiích.

Z roku 2015

Rok 2017 s poporodní podporou

Co je to poporodní podpora novorozence

Mezi poporodní podporu patří poloha novorozence po narození,  osušení a lehké protření ručníkem nebo plenou  kůže  novorozence, nejlépe na zádech, taktilní stimulace na patičkách.

Poskytuji ženám rychlou odezvu po porodu miminka -  patří  k tomu, že  mamince řeknu, že je miminko v pořádku a pro sebe mám pečlivě  ohodnocený stav novorozence včetně  Apgar score - prý na něm již nyní v lékařské společnosti  tolik nelpí,já si ho stále po porodu dělám a  poslechnu srdeční ozvy plodu, ty znovu  pečlivě poslechnu, ještě než je  přerušen  pupečník.

Stále průběžně hodnotím stav matky i novorozence.

Navíc, vše ženám vysvětlím před porodem,proč určité věci dělám, kdy jak a proč.

Zkušená porodní asistentka má zabudovaný obraz zdravého novorozence a již z obrazu  průběhu těhotenství a začátku porodu předpokládá stav miminka, které se má narodit.

Periferní cyanoza tzv. modrá barva kolem pusinky je častá a naznačuje uzavírání tzv.fetálních zkratů.
Důležité je teplo pro novorozence - teplá a měkká deka, kterou děťátko přikryjeme,  miminko ideálně  je  na matčině kůži pro první momenty po porodu, není nutné jeho sání, protože to je úměrné adaptaci dítěte po porodu.

Teplota dítěte souvisí s teplotou a stavem matky.

Stále průběžné hodnocení klinického stavu novorozence

dýchání: dýchá-nedýchá fyziologie 40-60 dechů za min
akce srdeční:fyziologie 120-160  za min
barva fyziologie: růžová , hodnotíme periferní nebo centrální cyanozu

Podpora a poporodní resuscitace novorozence - hlavní body

Osušit novorozence vyměnit mokrou plenku za suchou
Spustit stopky

Zhodnotit: barvu, tonus, dýchaní,srdeční ozvy

Když  dýchá lapavě nebo nedýchá:

položit na záda do čichací polohy, hlava v neutrální poloze - podložit stočenou plenkou
dítě je hlavou k člověku, který resuscituje
5 umělých vdechů po dobu 30 vteřin
kontrola srdeční činnosti

sledovat odezvu v srdečních ozvách a  pohybech hrudníku


Není odezva
Kontrola správné polohy hlavy, brady
Zopakovat 5 umělých vdechů  -30 vteřin
Kontrola odezvy tj. srdeční činnosti a hrudníku a barvy dítěte


Není odezva
Kontrola vizuální ustní dutiny, odsátí
Pokud se hrudník zvedá a není odezva v srdečních ozvách nebo jsou  velmi pomalé méně než 60 za min
Zahájit srdeční masáž 3:1
Srdeční frekvenci zkontrolovat každých 30 vteřin


Miminko křičí a spontánně dýchá, meconium je přítomno, předat neonatologovi nebo pediatrovi  na další sledování

Toto je resustice  v hlavních bodech, lékařsky  rozepsáno najdete  a přihlásit se na kurz  můžete na www.shock.cz

Letos to bylo krásné setkání  s Janou a Janou  a kolegyněmi z bývalé  Vrchlabské porodnice.

Trénujeme a dáváme přání ,že budeme miminka podporovat v z hlediska porodních asistentek

Zdravý fyziologický porod 

Nastartujme dobro při porodu

Porodit své dítě zdravě , kojit ho a zůstat fyzicky a psychicky fit,  to jsou přání většiny žen, které mě navštěvují.

První momenty se svým dítětem

Porodit tzv. dobře, zdravě je pro ženu VÝHODA !!


Zdravý porod snižuje bolest při porodu
Umožnuje vyplavení  koktejlu hormonů štěstí
Pomůže porodit dítě a placentu
Je prevencí depresí v nové roli
Nastavuje tuk v mateřském mléku, důležitý pro vývoj mozku dítěte




Není vhodno užívat léky proti bolesti  a  hormony v těhotenství a  zvláště v první době porodní!
Pokud se  tak uděje, je nutno pečlivé  lékařské a přístrojové  sledování.

VODOPÁD 

EVOKUJE VZRUŠENÍ

V dřívějších dobách ženy chodívaly k vodopádům porodit, pokud jim to podmínky dovolily.
Je tam zvláštní atmosféra ticha a přesto slyšíte šumění vody.
Zkuste, to, nemusíte rodit, ale přesto jděte k vodopádu.



U vodopádu tedy  bohužel nerodíme, a  tak jak na to?
Kde a s kým???



Hledáme někoho, kdo nám s tím pomůže, chodíme ke gynekologovi, ten nabízí služby lékařské, které známe a víme co od něj můžeme očekávat.
Hledáme někoho dalšího - porodní asistentku.

Kdo to je a co umí?

Co může žena  očekávat od porodní asistentky a co Vám může porodní asistentka nabídnout?

Profesionální  péči a  přístup, který  je v souladu se vzděláním a praktickými dovednostmi.

Hlavním cílem je zachovat a podpořit zdraví ženy a dítěte nyní a v budoucnu.

Respekt pro Vaše informované  rozhodnutí z hlediska péče během těhotenství, porodu a poporodní kontroly včetně základní péče o novorozence, a PA je  též odbornicí  na kojení zvláště v prvních dnech po porodu.

Doporučí Vám na základě Vašich fyzických, psychologických a sociálních potřeb model péče právě  pro Vás během těhotenství a při porodu.
Obdržíte doporučení ohledně pohybu, jídla a životního stylu právě pro Vás.

Respektuje prostředí, které si žena vybere pro porod.

Pracuje a poskytuje ženě službu na základě , že veškeré pochody během těhotenství, porodu a šestinedělí mají svůj původ, vycházejí z určitých příčin a podmínek.

Osobní přístup

Těhotenská porada, která pravidelně 1 x  měsíčně  zahrnuje změření krevního tlaku na obou končetinách, změření teploty a krevního pulzu,chemické vyšetření moče, zjištění tělesné váhy, zevní vyšetření dělohy , změření výšky dělohy a obvodu pasu,poslechnutí srdečních ozev plodu stetoskopem nebo dopplerem/ malý přenosný přístroj na měření srdečních ozev plodu/dále  zapsání dokumentace do těhotenské průkazky + vlastní  dokumentace  porodní asistentky včetně vypsání přijmového dokladu, příjmu peněz a objednání na další poradu  zahrnuje čas 30 většinou 60 min každou návštěvu.
Pohovoří s Vámi jak se cítíte, co Vás trápí a pomůže Vám řešit případné starosti, které se během těhotenství objeví u Vás či partnera. 
Poskytne Vám individuální edukaci,konzultaci, poradu týkající se výživy a životního stylu, těhotenskou poradnu, kontinuální péči one-to-one během porodu a poporodní péči.
One- to one -  PA je  vycvičena rozeznat, kdy porod začíná a jelikož s ženou stráví dostatek času může sledovat děložní kontrakce a dobře je posoudit a rozeznat, které to jsou. Začátek porodu je velmi důležitým a citlivým stadiem dalšího vývoje porodu.
Pomáhá ženě najít  nejbezpěčnější a nejschůdnější  cestu jejím porodem a přijmout i  bolest.

Minimalizuje používání technologií a intervencí, které by mohly být škodlivé pro ženu nebo dítě, v nutných případech tuto péči naopak doporučí.
Informuje ženu o systému  nemocniční péče.

Z kongresu ICM Prague 2014 - věřím, že i tyto pomůcky se v našich porodnicích brzy  zajedou.


Tyto postupy péče, které jsou zaměřeny na model, který je především orientován na ženu a dítě, jsou prevencí a snižují možnost poranění ženy na fyzické i psychické úrovni a také snižují procento provádění císařského řezu.

Co je to porodit zdravě?

Zdravě porodit znamená přivést své  dítě  na svět vaginální cestou bez použítí chemických léků v první a druhé době porodní, ve třetí době porodní je někdy potřebné  podat oxytocin nebo methylergometrin - léky na stažení dělohy.
Porod probíhá  fyziologicky tj.  jedna porodní doba navazuje harmonicky  na druhou.
Čtení porodu od jeho začátku  a jeho supervize v první době porodní vyžaduje perfektní znalosti od porodní asistetnky a  výbornou přípravu ženy v oblasti výživy, žívotního stylu, poučení a přípravy na porod, péči o dítě a  kojení v poporodním období.

Doprovod Podolí a domácí návštěva

Tady jsem  na poporodní návštěve po návratu z porodnice, třetí miminko  se má k světu!
Porod spolu probereme, ženy jsou toho plné, řadu věcí si potřebují z porodu ujasnit, dáme si čaj 
zkouknu jak se miminko má k světu , jak pije , tohle bylo v květnu a opravdu všechno květlo!

Dívat se z očí do očí svému dítěte a společně se  prohlížet  a mazlit,

Čekáme na to 9 měsíců!!! Tak At' to stojí za to!

Začátek porodu doma  s porodní asistentkou

První momenty narozeného miminka - jupí jsem na světě !!!
 S mamkou a Milenou

Sestřička se narodila císařem, já - byla to krapet fuška-  ale  já jsem prolezl normálně!

Děkujeme  také Dr. Darebnému a UPMD Podolí

Doma s rodinou

Všem dětem na obrázku jsem byla porodní asistentkou.
čtvrté  si asi hraje vedle

Děkuji ,Martino, Vám i celé rodině

 Doma je doma

Moje postel, moje deky, moje oblečení

moje koupelna, moje toaleta

žádní bacilové jenom ti moji

moje bezpečí

AŤ  se  nám  všem  daří!

Štvanice  únor 2017 

Fotogalerie klientů

Momenty, při kterých se vracíme k radosti!

Rádi se fotíme při návštěvě doma, je to zvláštní okamžik souznění a vzájemné vděčnosti!

Děti a Já

Momenty štěstí

 Děkuji všem zůčastněným, děkuji za okamžiky zrození, tvořivé radosti a mimořádného přátelství!

Porod do vody  

 Waterbirth

Porod do  vody patří k mým nejoblíbenějším a nejpřirozenějším.
Jsem ve znamení ryb narozena a miluji moře.

Proto, když jsem studovala univerzitu v Glasgow, vybrala jsem si za diplomovou práci právě porod do vody, který jsem vědecky obhájila ve své závěrečné práci.
Porod do vody je jedna z možností, jak porodit.

Zúčastnila jsem se seminářů Michela Odenta, Iny May Gaskin a  dalších workshopů v rámci Midwifery Today , které poskytly řadu ispirací a praktických ponaučení ohledně bezpečnosti  porodu do vody z pohledu ženy i novorozence,  prostudovala jsem materiály Henrryho Ponetta a měla jsem to štěstí, že jsem úzce splupracovala s porodnicí ve Vrchlabí, kde jsem prakticky porody do vody vedla. Třídila jsem informace, zkušenosti a možnosti.

Vodu, považuji za nezbytnou, při jakémkoliv porodu, stejně tak jako teplo.
Je to úžasný prostředek ke tlumení bolestí svalů, vazů, ale i nervů během první doby porodní a umožňuje dítěti hladký  přesun z matčina  těla do vody, řada novorozenců prováděla první plovací
pohyby.


Stále mě to fascinuje a ponouká k dalším znalostem a zkoumání.

Závěrem roku 2016 se mi splnilo přání a přijela  velká učitelka paní Barbara Harper, porodní asistentka,mezinárodní lektorka,  zakladatelka a ředitelka  webových stránek  Waterbirth.com.


Byla pozvána na konferenci V porodnici jako doma, která se konala v Praze v prosinci 2016.

S paní Barbarou Harper 2016

Jedni z prvních u  fyziologického porodu do vody v Čechách   byli ve Vrchlabské porodnici.

Také uspořádali ve Vrchlabí konferenci o porodu do vody.

Vrchlabská vana

Relaxační pokoj

Studie o porodu do vody existují.

Waterbirth Is Safe

Porod do vody je bezpečný

V dlouhé studii porodu do vody, který provedla v  Oregonu  Státní Universita  / stát New Jersey / zjistili, že  tzv.narodit se do vody nemá přídatná rizika mortality nebo negativních výsledků u novorozenců!

Tato studie, která byla publikována v Žurnálu pro porodní asistentky a zdraví žen sledovala výsledky více než 18000 porodů z nichž 6534 novorozenců bylo narozeno pod vodou.

To je dobrá zpráva  pro ženy, pro porodnictví a pro fyziologii porodu.
Porod do vody je možnost fyziologie porodu - teplo, voda, citím se dobře já matka i já novorozenec!
Cítim se dobře - já zdravotník, který u tohoto porodu jsem.

Porod do vody je bezpečný     WATERBIRTH IS SAFE!

Waterbirth Study, A Tremendous Support For Midwifery

Na jaře 2014  American College of Obstetricians and  Gynecologists (ACOG) a American Academy of Pediatrics (AAP) -  obě doporučovaly, že ženy mají zůstat ve vodě po dobu první doby porodní a rodit dále na suchu, protože není žádný výzkum který by porod do vody podporoval a zaručoval jeho bezpečí.

Tento názor zapříčinil, že v mnoha porodnicích v USA  zavřeli úplně programy  porodů do vody.

Porod do vody patří do rukou lidem, kteří jsou si jisti ve fyziologii porodu, a kteří dokážou rodičku podpořit ve fyziologickém porodu.Kdyby se porod do vody odchýlil od fyziologie porodu -  včas to rozpoznají a  rodičce doporučí jiné prostředí.

Tato a jiné studie umožní ženám různá prostředí pro porod do vody, stejně jako by měla otevřít dveře porodu do vody v porodnicích.

V naší zemi se také dlouhodobě užívají medikace ve zdravém těhotenství a ve zdravé  první době porodní.Proč nevyužít starých osvědčených znalostí o účincích vody během těhotenství a první doby porodní, s dobrými znalostmi i zkušenostmi lze děti také do vody bezpečně a něžně  porodit.

Tandemový seskok v Příbrami ze 4000 metrů

Milena 

vnučka Anna 

Ráda překonávám výzvy, jednu jsem dostala letos  v dubnu.

Procházela jsem se poblíž příbramského letiště a dolů padaly jak medůzky lidé na padácích.Řekla jsem si, že bych také vyskočila, abych zkusila jaké to je.

Povídám Anničce: " Zkusíš to také ?"

"Ano", odpověděla vnučka. Přání se plní ihned.

 Za hodinu jsme seděli v letadle, které stoupalo k obloze. 

V letadle byli také fotografové a tandemoví instruktoři.

Další postup  v mém životě, zbavím se strachu z výšek, překonám to a vyskočím.

První skáče Anička. Vzpomínám na válečné filmy, kdy jsem obdivovala odvahu vojáků, kteří byli vysazeni do neznáma. 

Ještě že žijeme v míru  a přesto je nutno překonávat sám sebe.

První skáče Anička bokem, bez strachu, moje vnučka.

Já jako druhá, instruktoři si nás připli popruhami na sebe, je to pocit bezpečí, pocit transformace s někým, koho máte za zády a přesto jste sama.

Před Vámi země, kulatá, zelenohnědá, obrovský prostor, do kterého se vrhám.

"Skočíme si to saltem, Mileno " slyším ze zadu a po příblížení do skákajícího prostoru se odevzdávám muži, který si skok zjevně užívá  a já padám do neznáma, zavřu oči a padám, letím, cítím vítr v tváři a slyším  někoho, kdo mi říká, jestli je mi dobře.

Cítím přitomnost okamžiku, letíme spolu jako ptáci - je to dobře vidět na foto.

Okamžik, který Vás pohltí, otevírá se padák a za chvíli pohodlně přistáváme na zemi.

Objetí s instruktorem je intuitivní a přátelské s poděkováním,pár metrů ode mě je Anička.

"Tak jsme to zvládli, babi! 

Děkuji všem, kteří mi provedli touto nádhernou letovou výpravou!

Porod koncem pánevním Praha Podolí

Poloha koncem pánevním? Ano, takže jaký termín porodu sekcí by se vám hodil...?

….,,Ale já bych ráda“,chci se začít bránit....,,Ano, ano, jistě, chápu, chcete to mít co nejdříve za sebou“, skočí mi do řeči pan doktor (uznávaný lékař porodnice Podolí)...... Kdybych řekla, ano, chci, hodí se mi ten a ten termín, byl by to vlastně docela smutný příběh, ale ten můj není!

Od narození mého syna Alberta už uběhlo 7 měsíců. Tento příběh jsem postupně psala po celou tuto dobu, potřebovala jsem, aby ve mně všechny myšlenky a pocity, které jsem po porodu měla, dozrály. Zároveň jsem si nebyla jistá, jestli vůbec chci tento příběh sdílet, protože jde o velmi choulostivou a osobní záležitost. Sdílím ho nyní s vámi proto, že bych si přála, aby třeba alespoň trochu někomu pomohl. V mé situaci se totiž ocitá jistě mnoho dalších žen. Přirozený porod koncem pánevním není tak častý a ano, má svá rizika, ale pokud to je jen trochu možné a žena i dítě mají předpoklady k úspěchu, je skvělé, když se to povede. Důležité je chtít a mít okolo sebe lidi, kteří vás v tom podpoří a pomůžou vám. Zároveň se i lehce dotýkám velmi kontroverzního tématu českého porodnictví, které je potřeba zásadné změnit. Domnívám se, že změna je možná jen pouze tehdy, když budeme o problémech mluvit. Mohla bych zde zdlouhavě a podrobně popisovat naprosto nelidský přístup lékařů i sester, se kterými jsem se za dobu těhotenství, porodu i šestinedělí setkala. Nebudu se však o tomto tématu více rozepisovat, moje rada je, nenechte se a bojujte za svá práva v každé situaci! V neposlední řadě tímto příběhem vzdávám hold mé porodní asistence Mileně, bez které by asi konec tohoto příběhu nebyl tak dobrý. Mileno jsi skvělá a moc ti fandím!

 První měsíce těhotenství

Jak to tak bývá, začátek těhotenství provází nadšení, euforie, radost, ale také obavy, jak to všeho zvládnout, jaké to bude a co vlastně těch celých 9 měsíců vůbec obnáší. První 3 měsíce se nám s manželem podařilo vše udržet v tajnosti. Zároveň toto období bylo téžké v tom, že tu novinku nemůžete sdílet s někým zkušenějším a jste vlastně na všechno sama, odkázána na knihy, internet a možná ještě vašeho gynekologa. 

Návštěvy u gynekologa mi nikdy v minulosti příjemné nebyly, pan doktor mě vždy odbyl větou, tak jak se máte Lucie, vyšetřil a tím to končilo. Třeba však říct, že mi to nevadilo, jsem člověk tichý a s nikým se zbytečně nevybavuji, pokud to není nutné, žádný problém jsem nikdy neměla, tak co. V těhotentsví jsem si však říkala, že by možná bylo fajn, kdyby se mi pan doktor věnoval trochu víc. To se však nestalo. Při první návštěvě k potvrzení těhotentsví mi nabídl balíček nadstandartních služeb, které nehradí pojišťovna. Z pana doktora jsem měla pocit, že když si balíček nezakoupím, už se mě nezeptá ani na to jak se mám a bude mě považovat za krkavčí matku čekatelku. Tak jsem poslušně zaplatila 2000 Kč a těšila se na pravidelný ultrazvuk při každé prohlídce a fotku miminka v bříšku. Ano, balíček skutečně obsahoval jen tyto položky navíc. Teď už vím, že takto časté ultrazvuky příště chtít nebudu, byly vlastně naprosto kontraproduktivní, ale o tom někdy příště....

Ve 14. týdnu jsem se přihlásila do nemocnice v Podolí a měla radost, že jsem vybrala tu nejlepší porodnici v Praze...

Těhotentsví jsem si spokojeně užívala a prvních 6 měsíců bylo až na pár chvilek velmi pohodových. Miminku se v bříšku pěkně vedlo, krásně rostlo a vše bylo v naprostém pořádku.

Miminko je stále hlavičkou nahoru

Ještě než jsem přišla do jiného stavu, říkala jsem si, že asi může být fajn mít svou vlastní porodní asistentku. Moc jsem nevěděla, jak to vlastně chodí a moje sestra Tereza mi pak říkala, že ona někoho takového měla během obou těhotenství a tak jsem nad tím začala uvažovat také. Zároveň jak se porod přibližoval, čím dál tím víc jsem se utvrzovala v tom, že chci rodit přirozeně, pokud možno bez analgetik. Na porod jsem se vlastně těšila, na ten nový zážitek, který jsem trochu brala i jako sportovní výkon. Celý život aktivně pracuji se svým tělem, v posledních letech navíc praktikuji yogu a tak nějak jsem cítila, že moje tělo je na to připraveno, a že se celoživotní poctivá dřina snad  vyplatí.  Začátkem listopadu, v 31. týdnu těhotenství, mi pan doktor při další ultrazvukové kontrole oznámil, že miminko je stále hlavičkou nahoru a že to tedy vůbec nevypadá dobře. Zeptala jsem se, jestli je ještě šance, aby se přetočilo a co bych pro to mohla udělat. Bylo mi řečeno, že šance tam teoreticky i je, no a že mohu zkusit dělat třeba kočičí hřbety, že to prý pomáhá. No ale ať se už připravím na to, že takové děti se rodí sekcí. Tehdy mi to nepřišlo, ale teď vím, že mě z mého pohodového těhotenství hodil úplně mimo – do stresu a nejistoty. S touto zprávou jsem se vydala domů a začala hledat. Někde doporučovali zmiňované kočičí hřbety, jinde zase mosty a další krkolomné polohy a to třeba i za použití žehlícího prkna. Zakoupila jsem i olej kotrmelec, který ve své, mimochodem jinak skvělé, knize doporučuje Ingeborg Stadelmann. 

Pak Evu, maminku mého manžela napadlo, že vlastně jedna paní, kterou známe z yogy je nejen yogínka, ale také porodní asistentka, jmenuje se Milena.

Hned jsem Mileně volala, ta mě uklidnila, ať nic neřeším, že na otočení je času dost a domluvili jsme se na schůzce v dalším týdnu. Hodně mě tím uklidnila a já si myslím, že to, že jsem se dostala z mé nepohody velmi rychle do klidu, byl jeden z důležitých bodů zdárného konce. Nestresovala jsem se, nijak zvlášť to neřešila a nechala to plynout, vlastně až do samého porodu. Po každé návštěvě Mileny u nás doma jsem se pak cítila mnohem uvolněnější a jistější, že se buď miminko ještě otočí nebo, že to prostě nějak zvládnu. Naopak po každé kontrole na gynekologii jsem měla pocit, že nad vším ztrácím kontrolu a že se musím začít připravovat na porod císařským řezem.

Závěrečné týdny těhotenství – miminko setrvává ve stejné poloze

Asi ve 36. týdnu jsem začala chodit na pravidelné kontroly do Podolí. První zážitek s mojí porodnicí, kde mám porodit, byl poměrně nepříjemný. Nejprve jsem musela absolvovat monitor miminka. To vypadá tak, že jdete do místnosti, kde vedle sebe v nevábných křeslech sedí dalších asi 8 žen, místností buší srdíčka miminek a vás tam posadí. S komentářem, jak malé břicho mám a jestli tam jsem vůbec správně, mě opásali měřidli. Sestřičky střídavě obcházely všechny ženy a před zraky ostatních potupně vysvětlovaly, co všechno žena nemá nebo neudělala (nenajedla se, málo dýchá, moc dýchá, nevzala si pití, nevzala si hroznový cukr, nepije, blbě sedí, blbě stojí...) a proč miminko nespolupracuje a že takový či onaký monitor se tedy panu doktorovi líbit nebude! S mojí sestrou jsme později konstatovaly, že i ona se tam vždy cítila jak v nějaké továrně na motýli(miminka), jako housenka zavěšená v řadě dalších kokonů...Po monitorování jsem čekala 3 hodiny na kontrolu u lékařky, kde jsem se nedozvěděla vlastně nic, jen to, že miminko mám koncem pánevním (což jsem již věděla, hmm) a že půjdu příští týden k primáři do speciální poradny.

Bylo 14 dní před termínem porodu a já začala být už trochu nesvá, ale protože byly zrovna Vánoce, tak jsem si je chtěla užívat v klidu, nijak zvlášť jsem to tedy neprožívala. Už jsem i počítala s tím, že se možná sekci nevyhnu a začala řešit, jak si tu operaci pokud možno co nejvíc zpříjemnit (přesný porodní plán, pokud možno nepřevezení na jednotku intenzivní péče, rezervace nadstandartního pokoje, možná homeopatika, atd.). S Milenou jsme byli stále v kontaktu, doporučované koupele a polohování jsem dodržovala a stále doufala v otočení miminka správným směrem. S miminkem jsem si co nejvíce povídala, domlouvala mu ať se otočí, že to spolu všechno zvládneme.

Poslední týden těhotenství – masáže a thajská jídla dělají zázraky

Kontrola u pana primáře v Podolí mi pak vlastně docela pomohla. Pan doktor se mě ani nezeptal, jak bych chtěla rodit a rovnou, skoro ještě ve dveřích řekl, že naplánujeme termín sekce. Nečekal však, že mu vysvětlím mojí touhu po přirozeném porodu a to klidně i koncem pánevním. Velmi překvapeně, skoro až fascinovaně si mě prohlédl a řekl, že se na to tedy podíváme. Po kontrole a ultrazvuku shledal mojí žádost přirozeného porodu za možnou. Samozřejmě mi zopakoval všechna rizika tohoto porodu a ještě jednou doporučil císařský řez. Tlačil na mě, ať se hned rozhodnu o postupu, což bylo dost nepříjemné. Rozhodněte si jen tak během pár minut o osudu vašeho dítěte...Nakonec jsem udělala kompromis, že miminku dáme čas až do plánovaného termínu porodu a sekci naplánujeme pár dní po termínu později (pan doktor totiž chtěl sekci plánovat ještě před oficiálním termínem).

S Milenou jsme si vyměnily několik zpráv, že s případným spontáním porodem KP mi v Podolí pomůžou, že mi již odchází hlenová zátka a zatím vše fajn.

Moje sestra Tereza mi pak ještě doporučila paní, která dělá příjemné olejíčkové masáže a mohla by mi také na míru namíchat olej na případnou jizvu po císařském řezu. Bylo pondělí 4.1., přesně čtyři dny před termínem porodu a sedm dní před naplánovanou sekcí a já se celý den těšila na odpolední masáž. V příjemném vinohradském bytě jsem si s paní masérkou krásně popovídala, absolutně nenuceně jsme probrali vše okolo mého těhotenství  a dospěli k závěru, že bych se potřebovala jen tak uvolnit, dodat si klid a pohodu. Po úžasné jemné masáži jsem se opravdu cítila, jakoby ze mě něco spadlo, krásně odpočatá a klidná. Venku začalo sněžit a manžel mě vyzvednul, abychom si spolu zašli na večeři. U velmi pálivého thajského jídla jsem si ještě povzdechla, že vlastně nevím, jestli jsem udělala dobře, když jsem souhlasila s domluveným termínem císařského řezu. Myšlenka, že dítětí naplánujete termín, kdy se narodí, se mi vůbec nelíbila. Co kdyby miminko chtělo ještě v bříšku zůstat o pár dní déle? Co když je termín porodu špatně určený? To všechno mi letělo hlavou....ale řešení přišlo již za pár hodin.

22 hodin s tím nejlepším koncem

Po večeři jsme dorazili domů okolo 19. hodiny. Někdy po desáté večerní jsem začala cítit jemnou bolest v podbříšku..... Nevěnovala jsem tomu větší pozornost a šla spát, jako obvykle. Už jsem ale neusla. Lehká bolest totiž pomalu začala přecházet ve větší a okolo třetí hodiny ranní mi došlo, že to asi budou ty konktrakce, zatím nepravidelné. V 6 hodin ráno jsem si napustila vanu a šla relaxovat. Nevěřili byste tomu, ale mě ještě stále vůbec nedocházelo, že rodím!!!  Změřila jsem si pravidelnost kontrakcí, které byly asi po pěti až šesti minutách. V 9:00 jsem zavolala Mileně, že se asi už něco děje. Milena neváhala a řekla, že k nám jede. Byla zrovna na cestě do studia Bikram Yogy a protože my bydleli jen pár kroků odtud, přijela k nám do 30 minut. Její příchod mě hodně uklidnil. Milena mě vyšetřila, poslechla miminko a řekla, že jsem otevřená asi na 3 cm a vše se jeví moc pěkně. Podle ní porod postupoval zatím vzorově, ale protože miminko bylo v poloze KP, rozhodli jsme, že nebudeme příliš dlouho doma zůstávat a pro jistotu vyrazíme do porodnice. Manžel ještě zaběhl koupit svačinu pro nás pro všechny, na rychlo sehnal i termofory a sbalené tašky odnesl do auta. Já se cítila krásně, ačkoli kontrakce sílily, začala jsem se těšit, jaké to celé bude. Byla jsem klidná a plná optimismu, že to všichni společně zvládneme. Tu pohodu možná způsobily hormony, něco určitě přidaly i Bachovky, které mě vlastně provázely celý porod a mohu je všem jen doporučit, ale hlavní byla přítomnost Mileny. Když rodíte poprvé, potřebujete někoho, komu věříte a na koho se můžete spolehnout. Bydleli jsme v pátém patře bez výtahu. Celých 9 měsíců jsme s mým Kájou vtipkovali, že až to přijde, snese mě klidně i na zádech. Nebylo třeba, ačkoli s malými přestávkami v průběhu kontrakce, sešla jsem to v pohodě sama. I do Podolské porodnice jsem došla po svých až z venkovního parkoviště, zastavila jsem se jen jednou, z hluboka se nadechla a řekla si, jdeme na to, miminko chce na svět samo!

Po zdlouhavém příjmu, kdy jsem už po několikáté musela zopakovat všechny informace o mě a mých blízkých, mě prohlédla paní doktorka a konstatovala, že si mě tu už nechají. Odevzdala jsem doma poctivě vyplněné souhlasy s porodem koncem pánevním, císařským řezem a epidurálem, potvrzení o zaplacení za doprovod dvou osob a společně s Kájou a Milenou nás odvedli na můj porodní sál. Bylo cca 13 hodin. Já chtěla jediné, lehnout si do postele, odpočívat a prodýchávat si kontrakce. Milena to viděla stejně, nechala mi do termofor nalít horkou vodu a přiložila na podbříšek a bedra. Už bych si to skoro začala užívat, ale bylo třeba ještě napíchnout mi kanylu, naměřit monitor a nabrat krev....Přítomnost mého manžela a Mileny byla naprosto zásadní pro hladký průběh následujících 8 hodin na porodním sále. Já byla šťastná, že mám Káju u sebe a Milena mi dodávala sílu a jistotu. Hlavně díky přítomnosti Mileny nás nechával nemocniční personál většinou být a nevšímal si nás a to bylo skvělé. Chtěla jsem jen klid, ticho a přítmí. Paradoxně nejlepší bylo, když vypadl na pár hodin proud a nesvítila světla, dokonce jsme všichni tři krátce usnuli a odpočinuli si. Na nějakou chvíli jsem i poznala, jaké to tedy asi je, když máte u porodu absolutní klid a pohodu. Dostala jsem se totiž až do hipnotického stavu, byla jsem jakoby omámená a to bez jakékoli chemie vpuštěné do mého těla. Takhle asi vypadají domácí porody...

Všechno postupovalo jak mělo a ačkoli jsem byla již bolestí značně vyčerpaná, sílu jsem stále měla, ono je to vždycky v hlavě, tělo zvládne neskutečné věci...

Závěr šel pak velmi rychle, v kleku na zemi mi praskla voda, což byl mimochodem naprosto úžasný zážitek, to musíte zažít:) A pak se začali dít věci! Do našeho pokoje proudili různí lidé, už si ani nepamatuji, kolik jich tam nakonec bylo, každopádně hodně. Dozvěděla jsem se zpětně, že několik doktorů se na můj ,,netradiční“ porod přišlo jen ze zvědavosti podívat, měla jsem tedy i obecenstvo. Rodit jsem musela na posteli v poloze na zádech, jiná poloha není u porodu KP povolená. Nakonec do pokoje nakráčel i pan porodník. Docela mladý pán, s lehkým úsměvem a trochu ironickým tonem hlasu, velký suverén. Oblékl si gumový overal a já si představila jediné, vysoké gumové holinky, které nosí můj táta na ryby...Následovalo několik příkazných vět, co jako mám dělat a jak to bude. V tomto stavu, kdy opravdu nevíte co se s Vámi děje a co dřív se mě tázali, zda souhlasím s podáním oxitocinu na závěrečné kontrakce. Milena přikývla a tak jsem též souhlasila. Jestli souhlasím s nástřihem se mě už nikdo neptal, prostě ho provedli. Za několik málo minut byl Albert na světě, pěkně netradičně, zadečkem napřed. Bertíčka mi dali krátce pochovat, ale bohužel se nekonal žádný bonding, protože prý Bertík špatně dýchal a museli ho odnést do inkubátoru. Jsem si jistá, že za jeho špatné dýchání mohl závěrečný oxitocin, se kterým jsme bohužel svolili, protože jinak se mu vedlo celý porod skvěle. No, kdo ví, jak to bylo. Moje další teorie je, že mi ho prostě nechtěli nechat, protože náš pokoj byl až přes chodbu od jejich oddělení, tak aby tam moc často za mnou nemuseli....Každopádně za pár hodin jsem již měla Bertíka u sebe, jeho prý nízká teplota se okamžitě zvedla u mě v posteli a vlastně od té doby jsme pořád spolu, až do teď, kdy tady sedím se spokojeně oddechujícím spícím Albertem na mé hrudi.

Naše porodní skupina 

Vždycky budu vděčná za skvělou práci mé porodní asistentky Mileny, moc děkuju! Děkuju i mému manželovi Kájovi, při narození svého syna měl také nezaměnitelnou roli a svým věčným klidem a pohodou byl důležitou součástí. Bylo mi ctí vás dva mít u sebe!

Lucie a Bertík pár minut po porodu

P.S.: Po šestinedělí jsem navštívila svého gynekologa za účelem běžné kontroly po porodu. Těšila jsem se, jak se mu pochlubím, že jsem porod KP zvládla přirozeně, a že jím předpovídaný císařský řez se nekonal. ,,Lucie, jak se máte, porod císařským řezem v pořádku“? ,,Já to zvládla bez problému přirozeně, žádná sekce se nekonala!“, povídám. ,,Tak to je úžasný výkon, myslím tedy ten doktorský, samozřejmě, no já bych do toho nešel....“, uzemní mě můj pan gynekolog. Dál už jsem mlčela, s některými lidmi nemá smysl se hádat, škoda slov....

Vítej  u nás maličký