Porodní asistentky jako pozorovatelky v oblasti kojení v katarském Doha
EiP - Konference Excellence in Paediatrics 2013 4.-7. 12.2013
The mission of EiP is to improve child health and healthcare globally
Konference se konala: Qatar National Convention Centre alongside to Sidra Medical Research Centre
Sidra Medical and Research Center | Doha – Qatar
Sidra: medicínské a výzkumné centrum, člen Qatarské Nadace pro vzdělávání, vědu a rozvoj komunity je nové, ultramoderní medicínské centrum v Doha, Qatar zaměřené na tři klíčové zóny:
-světová třída zdravotní péče pro ženy a děti
-medicínské vzdělávání
-biomedicínský výzkum
Vše začalo pozváním na konferenci, o které jsme toho moc nevěděly, akorát že je v Qataru a má se týkat kojení.
Odcestovaly jsme nakonec já a Zuzana,nikdo další se nepřihlásil.
Pozvala nás paní Patrizia Schmidt - na úsek konference, který se zabýval kojením z pohledu pediatrů a stavem kojení v jednotlivých zemích -o čemž pověření pediatři z té které země podávali ucelenou zprávu.
Za naši republiku tímto byl pověřen pan profesor Jan Janda a prof. Nevoral. Porodní asistentky z různých zemích byly pozvány na tuto konferenci jako pozorovatelky v oblasti kojení.
Pozorovatelky? Mám na to jiný názor, protože autonomní porodní asistentka je součástí celého procesu zrození a tedy i výživy po porodu.Ale bylo to v podání pediatrů, pracujících v nemocnicích a navíc, opravdu se výživou zabývají jiní poskytovatelé péče než porodní asistentky v naší zemi, dá se řící jsou zodpovědni odborně, ale zodpovědna je vlastně vždy maminka,oni by měli býti kvalifikovanými poradci.
Jak jsme se dozvěděly později byla to v pořadí druhá konference o kojení v rámci EiP.
Než jsme se na tuto konferenci dostaly proběhlo kolem 90 mailů, jelikož odcestovat do této krajiny vyžadovalo zvláštní vizové odbavení. Měla jsem navíc propadlý pas, takže se to tím trochu komplikovalo.
Vše to bylo velmi zajímavé a poučné, jako každá cesta do ciziny.
24 hodin před odletem jsem obdržela vizum, zabalila kufr, několikrát, letím přece do Orientu a bude tam 27 stupňů a potřebuji několik oblečení, dlouhé a černé a vše potřebné a ujistily jsme se Zuznou vzájemně, že se těšíme a že si hlavně popovídáme a dáme si v letadle šálek čaje.
Strávili jsme v Qataru vlastně jen 24 hodin- ale nabité zážitky , jako kdybychom tam byly týden.
Takže jedno po druhém.
Setkali jsme se slunečného rána 4.12. na Ruzyni- to je taková výhoda našeho letiště, že vejdete dovnitř a jste u odbavovacího okénka. Letěly jsme se společností Abu -had do Abu-Dhabí, s přestupem do Doha.
Ruzyně je vánočně krásně vybavena a pani prodavačka nás rád vyfotila!
Cesta do této části Orientu byla naše první, pouze před 3 lety jsme přestupovaly v Dubaji, při cestě do Durbanu na 29. ICM kongres.
Orient - co se tam vlastně skrývá, jací jsou tam lidé a jak tam žijí? Jak to tam zvládneme?Spíše nás to zajímalo po stránce výdrže, protože letět, nespat, přespat a znova letět- no nejsme na to každodenně zvyklé.
Zuzana má letité problémy s křečovými žilami, já zase s rychlou hypoglykemií či nedostatkem tekutin.
Letadlo je přichystané
Ale nejely jsme do pouště, spíše do stále se rozrůstajícího se velkoměsta, kde lidé žijí ve vysokých věžácích, přesunují se auty a všichni mají v ruce i -phony.Ženy jsou tam zahalené v černých šatech a burkách a muži mají bílou košili a bílý turban na hlavě - něco jako dámský kostýmek a pánský oblek u nás.
V letadle, které bylo servisováno Czech-airlines jsme se měli krásně, obsluhoval nás mladý personál a jídlo bylo výborné.Cesta utekla rychle.Už jsem se Zuzanou něco nalítaly, takže trávit čas v letadle umíme.
Přílet do Abu-dhabí -velkolepý, tady se Edison vyřádil, vše super osvětlené, vše zarovnané, přílet na velké moderní letiště, jehož název byl v arabských vlnovkách, kilometry letištních hal vedoucích ke správnému gatu.
Přestup do letadla do Doha- což byl letadlem kousek asi hoďka - letíme pravděpodobně s dělníky, kteří si v Doha nacházejí práci na stále nekončících stavbách.Potkáváme tváře, které si zařazujeme jako návštěvníky kongresu- 3 pediatričky z Anglie - vypadáme také tak typicky jako ostatní?
Doha- moderní velkoměsto vyrůstající z písku - jak to jinak nazvat.
Čekal nás tam naštěstí taxík a tak jedeme na hotel, kde každá obdržíme vlastní pokoj a konečně se vyspíme. Ráno brzy vstáváme a frčíme na snídani, která je výborná, částečně i kontinentální, ovoce, datle.
Za chvíli se ověsíme visačkami na kongres a jdeme do autobusu, který nás odváží do centra blízko Sidra research centrum.
Všude se stále staví
Cesta zajímavá, lemovaná stromy chlebovníku. Centrum je obrovské, nacházíme celkem rychle halu, kde jsou hlavní přednášky.Všechno je to zajímavé, a s našima současnýma zkušenostma ještě zajímavější.
Vyslechneme všechny řečníky, řeší se proočkovanost obyvatelstva a další celosvětové medicínské záležitosti.
Na oběd se vracíme do hotelu, kde je hlavní přednáška o kojení ve světě a report za stav kojení v Česku podává pan profesor Janda. Je tam ještě s profesorem Nevoralem, a tak se tam společně poznáváme.
Přednáška je oživena diskusemi, ve které kromě jiných ,vystupuje Zuzana a také německá kolegyně.
V podstatě na celém světě chybí porodní asistentky, jako hlavní poskytovatelky péče o ženu a dítě a tedy také první poradkyně v oblasti kojení.
A v této bohaté zemi, také ženy přiliš nekojí.Mají hodně, ale jejich děti nemají mateřské mléko.
Teprve je to čeká- celý proces a návrat k přirozenému porodu a kojení.
Dali jsme si výborný džus z čerstvého manga.
Přednáška skončila, nás čeká pár hodin do odletu letadla, které jsme se rozhodly strávit kolem moře a v starobylých uličkách v Doze. Je to pěšky kus cesty, ale dotknout se trochu Orientu, koupit si čaj a nějaký malý upomínkový dárek nám dalo trochu křídla. Stálo to za to, projeli jsme se lodičkou,pak prohlídka starých loďařských doků, cesta na staré město s tajemnými uličkami, kde voněly vodní dýmky, ženy byly v burkách a v černých šatech a muži s bílými šátkami na hlavě a v bílém odění. Dostali jsme se na malé nánměstíčko, kde hrála hudba. Padla jsem židli, která tam byla pro publikum a obědnaly jsme si ten nejbáječnější čaj,jeho chuť a vůni cítím při vzpomínce na ten neobyčejný okamžik.
Podvečer v Doha, černý čaj s mátou a cukrem a mlékem, plno zážitků, pocity jak dál v profesním životě......
I tam potkáváme lidi, kteří se s námi chtějí přátelit - mladý alžírský pár, zajímající se jakou hatmatilkou mluvíme. Odvezli nás do hotelu a dali nám dárek, chtěli se s námi vyfotit, jsme pro ně exotika. Prostě úžasné a nemuseli jsem jít zpátky pěšky!!!Nohy máme totiž jak řešeta!
Odlétáme do Abu-dbahi - kde čekáme na spoj na Ruzyň. Není nikde místo, letiště je plné pobíhajících lidí a nejsme schopné už chodit, takže končíme na zemi u modlící místnosti.To je kolorit života, jsme přišerně unavené, v letadle jsou naštěstí volná místa, a tak zpáteční cestu prospíme tvrdě a vleže.
Zase nás hýčkají obláčky a nádherný východ slunce, také skvělá obsluha, jsme plné zážitků.
Přívítá nás lehce mrazivá Praha.
Jsou před námi Vánoce, další rok , rok našeho ICM Prague 2014 a tak hurá do života!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat